Jalovec obecný 'Repanda' (Juniperus communis 'Repanda') je plochá poléhavá odrůda domácího jalovce obecného, v sortimentu od roku 1934. Mezi kultivary tohoto druhu stojí na opačném konci než sloupovité typy: výhony se rozbíhají ze středu téměř vodorovně do všech stran a skládají souvislý, zhruba kruhový polštář, který se ve středu zvedá jen mírně.
Hlavním poznávacím znakem jsou jehlice. Planý jalovec obecný má jehlice tuhé, ostře zakončené a při práci s rostlinou nepříjemně bodají; u 'Repandy' jsou jehlice krátké, kolem pěti až osmi milimetrů, ohebné a na dotek nepíchají. Stojí po třech v přeslenech, svrchu jsou tmavě zelené s výrazným světlým pruhem, zespodu světlejší. Větvičky jsou tenké a pružné, takže povrch porostu působí jemně a hustě.
Zbarvení se v průběhu roku mění. Od podzimu jehlice na osluněných místech přecházejí do hnědozelené až bronzové a v tomto odstínu vydrží celou zimu; s rašením v květnu se vrací sytě zelená barva. Jalovec obecný je dvoudomý, takže šištice nesou jen ženské rostliny. Dozrávají druhý až třetí rok, ze zelené přecházejí do modročerné s voskovým ojíněním, u této nízké odrůdy jich ale bývá málo a ozdobnou roli nemají. Prašníkové šištice na samčích rostlinách se otevírají v dubnu a květnu a sypou žlutý pyl.
Stanovištěm je plné slunce až polostín; polohy s dopoledním nebo odpoledním zastíněním snáší 'Repanda' lépe než modré plazivé jalovce, které v přistínění ztrácejí barvu. Půda má být lehká, propustná, sušší až středně vlhká a spíše chudá, s reakcí od kyselé po zásaditou; vápnitý ani kamenitý podklad nevadí. Nesnáší ulehlou, zamokřenou zeminu a trvale stojící vodu v zimě. Kořenění je hluboké a bohatě rozvětvené, proto zavedená rostlina dobře vydrží letní sucho a zpevňuje svah proti splavení. Mrazuvzdornost je vysoká, uváděná do zóny 3, tedy zhruba do -35 °C; vadí spíš mokrý sníh, který polštář rozvaluje.
Růst je pomalý: 5 až 15 centimetrů ročně, převážně do šířky, do výšky téměř vůbec. Dospělá rostlina měří na výšku 30 až 50 centimetrů a do šířky 200 až 250 centimetrů, starší kusy na volné ploše i přes 3 metry; konečné velikosti dosahuje po deseti až dvaceti letech. K udržení tvaru není řez potřebný, zkracování mladých olistěných výhonů ale rostlina snáší dobře a porost po něm zahustí. Staré bezlisté dřevo neobráží, takže zpětný řez do nahé části zůstane trvale prázdný a zmlazení není možné. Rostlina se rozrůstá pouze výhony, netvoří podzemní oddenky a nezaplevelí okolí, takže obrys výsadby je předvídatelný. Množí se řízky polovyzrálých výhonů ve druhé polovině léta; výsevem se odrůda nezachová. Ve vlhkých letech a v ulehlé půdě se na výhonech objevuje odumírání konců způsobené houbou Phomopsis, v přehoustlém porostu bez pohybu vzduchu pak červci a svilušky.
Uplatnění má odrůda především jako pokryvná dřevina na větší plochy: na svahy proti erozi, do vřesovišť a rozsáhlejších skalek, na okraje zídek a terasovitých stupňů, odkud výhony splývají přes hranu, pod vzrostlé stromy a do velkých nádob. Pro souvislý porost se počítá pět až devět rostlin na m2 podle velikosti školkařského materiálu. Proti nízkým odrůdám jalovce polehavého drží zelenou barvu bez výrazného purpurového zimního přebarvení, a protože jehlice nebodají, hodí se i k pěšinám, schodům a místům k sezení, kde se o porost člověk otírá. Ve smíšených výsadbách drží dobře po boku vřesů, vřesovců, kavylů, nízkých borovic a tavolníků.
Odrůda byla nalezena v Irsku a do školkařského obchodu se dostala v roce 1934. Jméno je odvozeno z latinského repandus, tedy vyhnutý či zvlněný na okraji, a odpovídá okrajům polštáře s odstávajícími konci výhonů. Odrůda je držitelkou britského ocenění Award of Garden Merit. Samotný jalovec obecný má největší přirozený areál ze všech dřevin světa: obepíná celou severní polokouli od Středomoří po arktickou tundru a v Česku patří k domácím dřevinám suchých pastvin a vřesovišť. Jeho sušené dužnaté šištice slouží jako koření a k aromatizaci ginu a borovičky.