Kontryhel červenonohý (Alchemilla erythropoda) je nejmenší kontryhel běžného zahradního sortimentu a v praxi slouží jako nízká náhrada za rozložitý kontryhel měkký. Rozdíl ve velikosti je podstatný: kontryhel měkký tvoří trsy vysoké 40 až 60 centimetrů a široké 60 až 90 centimetrů, zatímco tento druh zůstává při 15 až 20 centimetrech výšky listového polštáře a 30 až 50 centimetrech šířky. I listová čepel je proti kontryhelu měkkému výrazně menší a chladněji zbarvená. Britská Královská zahradnická společnost udělila druhu ocenění Award of Garden Merit.
Trs je polokulovitý, hustý a od jara do podzimu uzavřený, takže nepropouští plevel. Listy jsou okrouhlé, mělce dlanitě laločnaté, po obvodu ostře pilovité a po celé ploše jemně přitisklé chlupaté. Barva je modrozelená až šedozelená, tedy sivější než svěží zeleň kontryhele měkkého. Chlupy odpuzují vodu: po dešti a po ranní rose zůstávají na listech kulaté kapky, které se na chladném podkladu stříbrně lesknou. Řapíky a květní stonky jsou červeně naběhlé a na plném slunci se barva prohlubuje; podle nich je druh pojmenován latinsky i česky. Květy jsou drobné, bezkorunné, zelenožluté a sdružené v řídkých, pavučinově vzdušných latách nad listy. Ke konci kvetení kalíšky rezavějí do oranžova a červena a s načervenalými stonky se slévají do jednoho teplého tónu.
Kvetení začíná v květnu a hlavní vlna trvá do července, v chladnějších polohách i déle. Odkvetlé laty se rozpadají a druh se v propustné půdě ochotně vysévá, mírněji však než kontryhel měkký. Sestřih celého trsu po odkvětu vyvolá novou vlnu čerstvého listí, které zůstává čisté a celistvé do podzimu. Přes zimu nadzemní část zatahuje a na jaře rostlina raší z krátkého oddenku znovu.
Stanovištěm je slunce i polostín; ve stínu trs řídne a ztrácí kompaktnost, na rozpáleném jižním svahu bez vláhy usychají listy po okrajích. Na půdu je druh nenáročný a snáší vápnitou, jílovitou, hlinitou i písčitou zeminu v reakci od kyselé po zásaditou. Podmínkou je čerstvá vláha spolu s propustností, tedy půda, která nevysychá do prachu ani nezůstává přes zimu rozbahněná. Mrazuvzdornost je nejvyšší, tedy pod -20 °C; německé prameny uvádějí odolnost do -23 °C.
Konečné velikosti dosahuje rostlina za dvě až tři sezony a pak drží obrys. Údaje o výšce se v pramenech rozcházejí: školkařské katalogy uvádějí 15 až 20 centimetrů, protože měří listový polštář, RHS udává rozpětí 10 až 50 centimetrů, do kterého počítá i vzpřímené květní stonky. Trs se rozrůstá pozvolna z jednoho místa, netvoří podzemní výběžky a nezarůstá do sousedů. Rozestup kolem 30 centimetrů odpovídá šířce dospělé rostliny; na souvislý koberec připadá deset až dvanáct kusů na metr čtvereční. Trs vydrží na místě dlouho, po čtyřech až pěti letech se osvědčí omlazení dělením.
Nízký vzrůst předurčuje druh k lemům cest a záhonů, do předních řad, do spár mezi dlažbou, na okraje schodů a zídek, do skalek a štěrkových partií a do misek a truhlíků. Jako podsadba růží a nízkých dřevin zakrývá holou zem a snese i kořenovou konkurenci. Modrozelený polštář tvoří klidnou protiváhu ostrým listům kosatců, kakostům a travinám. V nádobách a korýtkách slouží jako nízký lem kolem vyšších rostlin; kořeny jsou mělké, takže o vláhu se sousedy soupeří jen málo. Listy i odkvetlé laty se používají jako doplňková zeleň do drobných kytic a dají se sušit.
Druh roste v horách od Karpat a Balkánu přes Turecko po Kavkaz a severní Írán, na skalnatých svazích, v travnatých mezerách mezi kameny a na okrajích horských luk. Vědecké jméno erythropoda je složeno z řeckého erythros, červený, a pous, noha, a míří na červeně naběhlé řapíky a stonky; české jméno je jeho doslovným překladem. Rodové jméno Alchemilla odkazuje na alchymii: středověcí alchymisté sbírali z listů kontryhele kapky rosy a vody, považovali je za nejčistší vodu vůbec a používali je při svých pokusech. Tentýž jev, kterému rostlina vděčí za jméno, patří v zahradě k jejím hlavním ozdobám.