Kosatec nízký 'Cyanea' (Iris pumila 'Cyanea') je zakrslý vousatý kosatec a jedna z nejstarších odrůd této skupiny, které se dodnes pěstují. Dužnaté plazivé oddenky leží těsně pod povrchem a pomalu skládají hustý trs, který drží pohromadě i po mnoha letech.
Šedozelené mečovité listy rostou v plochých vějířcích. Za květu měří kolem patnácti centimetrů, po odkvětu se ještě o kus prodlouží. Kvetoucí rostlina je vysoká zhruba 20 cm, ve stínu výjimečně až 30 cm. Na tak malou rostlinu má velké květy: modrofialové, se spodními lístky tmavšími, sametově purpurovými, a se světlým kartáčkem na jejich bázi. Okraje okvětí jsou jemně zvlněné a květy slabě, příjemně voní. Stavba je pro skupinu typická, tři vnitřní lístky stojí vzpřímeně a tři vnější se široce rozkládají; právě kartáček na nich dal vousatým kosatcům jméno. Na stvolu bývá jeden až dva květy a každý vydrží tři až pět dnů. Silný trs jich nese hodně najednou a vytvoří souvislou barevnou plochu, kam se pod kartáček za nektarem protlačují čmeláci.
'Cyanea' patří k nejranějším kosatcům. První poupata se otevírají ve druhé polovině dubna, hlavní kvetení připadá na přelom dubna a května, o dva až tři týdny dřív než u vysokých zahradních kosatců. Úhledný vějířek listů pak zdobí až do podzimu, kdy listy zatahují. Druh pochází ze stepí jihovýchodní Evropy a mrazy snáší spolehlivě; odrůda zimuje bez jakékoli ochrany i v otevřené krajině.
Chce plné slunce, teplo a sucho, v polostínu kvete málo a trsy se vytahují. Půda má být propustná, spíš lehká, písčitá až kamenitá, klidně chudá, neutrální až vápenitá. Skutečné nebezpečí představuje jen mokro v zimě a na jaře, kdy oddenky hnijí. Oddenek se proto sází mělce, horní stranou skoro na povrch, aby byl provzdušněný a na slunci, a nemulčuje se kůrou ani štěrkem. V přemokřené půdě hrozí bakteriální hniloba oddenků, v deštivých letech hnědé skvrny s tmavým lemem na listech; suché vzdušné místo a mělká výsadba předcházejí obojímu.
Trs se rozšiřuje jen o několik centimetrů za rok a po letech má průměr 20 až 30 cm. Aby kvetení neochablo, dělí se jednou za tři až pět let v létě po odkvětu, kdy oddenky do zimy zakoření. Dělení je zároveň nejjednodušší způsob, jak získat další rostliny, a odrůda při něm nemění své vlastnosti.
Hodí se na skalky, suché zídky, do štěrkových záhonů a stepních výsadeb s nízkými rozchodníky, hvozdíky, mateřídouškou nebo drobnými travami. Na okraji slunného trvalkového záhonu kvete v době, kdy většina trvalek teprve raší, a barevně navazuje na pozdní cibuloviny. Mělký kořen jí dovoluje růst i v korytech, mísách a nádobách na plném slunci.
Odrůdu 'Cyanea' uvedla v roce 1899 německá firma Goos & Koenemann z Niederwallufu nad Rýnem. Na přelomu 19. a 20. století patřila k předním evropským pěstitelům kosatců a pivoněk a se zakrslými kosatci pracovala jako jedna z prvních. 'Cyanea' z této práce zůstala v zahradách dodnes. Více než sto dvacet let nepřetržitého pěstování je u trvalky vzácné a svědčí o její odolnosti.