Pěnišník 'Brasilia' (Rhododendron 'Brasilia') je stálezelený hybridní pěnišník z německého šlechtění Hanse Hachmanna, vzniklý křížením ('Omega' × wardii) × (wardii × 'Alice Street'). Odrůda se nabízí naroubovaná na podnož INKARHO, vyšlechtěnou speciálně pro snášenlivost i mírně zásaditých půd – vlastnost, kterou běžné, na vlastních kořenech pěstované rododendrony postrádají.
Habitus je hustý a kompaktní, s pravidelně větveným, zaobleným tvarem keře bez tendence k rozvolňování. Listy jsou stálezelené, kožovité, tmavě zelené, eliptického tvaru s celokrajným okrajem, uspořádané v hustých přeslenech na koncích výhonů. Listová plocha zůstává na keři po celý rok a dodává mu strukturu i mimo dobu kvetení.
Květy se otevírají v květnu ve velkých, hustých hroznech na koncích výhonů; jednotlivý květ je nálevkovitý, s pěti až šesti zvlněnými plátky, v hroznu jich bývá deset až patnáct. Poupata jsou temně růžová, při rozvíjení barva přechází do broskvově oranžové s výrazným žlutým žíháním na horním plátku, takže rozkvetlý trs působí barevně vrstevnatě – jednotlivé květy v různém stadiu rozvinutí nesou odlišné odstíny současně. Květy nejsou vonné. Po odkvětu se tvoří drobná semenná pouzdra, která se u okrasných odrůd obvykle odstraňují, aby rostlina nevyčerpávala energii tvorbou semen.
Kvetení trvá zhruba dva až tři týdny a spadá do období, kdy kvete většina velkokvětých hybridních rododendronů. Po odkvětu keř nasazuje nové výhony a v létě dokončuje přírůstek, na kterém se zakládají poupata pro následující sezonu.
Stanovištěm je polostín až mírné slunce; na plném slunci v létě může listová plocha trpět úpalem, v hlubokém stínu kvetení řídne. Díky podnoži INKARHO snáší odrůda i půdy blížící se neutrální reakci, až do pH kolem sedmi a půl, což by u klasických rododendronů na vlastních kořenech vedlo k chloróze listů. Přesto půda musí zůstat propustná a rovnoměrně vlhká; trvale podmáčené nebo naopak vysychavé stanoviště odrůdě nesvědčí ani na vhodné podnoži.
Vzrůstem jde o středně velký keř: po deseti letech dosahuje výšky a šířky kolem sto až sto dvaceti pěti centimetrů, s pomalejším, hustým přírůstkem, který udržuje kompaktní tvar bez nutnosti tvarovacího řezu. Mrazuvzdornost je vysoká, keř snáší teploty pod minus dvacet stupňů Celsia bez zimní ochrany. Kořenový systém je mělký a plošný jako u ostatních rododendronů, proto keř dobře snáší i konkurenci mělce kořenících stromů v podrostu, pokud mu zbyde dostatek vláhy.
Mezi škůdce, kteří se na rododendronech běžně vyskytují, patří listopas rododendronový, jehož larvy okusují kořeny a dospělci charakteristicky vykusují okraje listů do půlkruhových zářezů; na rozdíl od chorob dřevin jde o problém spíše lokální a dobře rozpoznatelný podle poškození listů. Starší, přerostlý keř snáší i silnější zmlazovací řez do staršího dřeva, po kterém znovu zahoustne, což je u stálezelených rododendronů možné díky spícím pupenům na starších větvích.
V zahradě se odrůda uplatní jako solitéra i ve skupinové výsadbě vřesovištních záhonů, v kombinaci s jehličnany a dalšími stálezelenými dřevinami. Díky snášenlivosti méně kyselých půd rozšiřuje okruh zahrad, kde lze rododendrony vysadit bez zásadní úpravy substrátu, a hodí se i do smíšených výsadeb, kde běžné odrůdy na vlastních kořenech trpí chlorózou listů.
Německé rododendronové školkařství druhé poloviny dvacátého století vytvořilo řadu hybridů kombinujících mrazuvzdornost a kompaktní růst druhu Rhododendron wardii s barevnou pestrostí velkokvětých odrůd; 'Brasilia' vznikla v tomto prostředí v šlechtitelské stanici Hanse Hachmanna. Pro rozšíření okruhu zahrad, kde lze rododendrony pěstovat, vyvinuli němečtí školkaři sdružení v programu INKARHO speciální podnož odvozenou z odolných druhů, na kterou se náročnější hybridy roubují; díky ní snášejí i půdy blížící se neutrální reakci, zatímco na vlastních kořenech by na stejném stanovišti chlorotizovaly a listy by jim žloutly.