Písečnice horská (Arenaria montana) je nízká polštářovitá trvalka z čeledi hvozdíkovitých, tedy příbuzná hvozdíků, silenek a rožců. Od většiny drobných skalniček se liší poměrem květu k rostlině: kvítky jsou čistě bílé, miskovité, pětičetné a měří dva až dva a půl centimetru, zatímco celý polštář má na výšku sotva deset centimetrů. V plném květu proto listová hmota téměř zmizí a z porostu zůstane souvislá bílá plocha.
Trs je poléhavý, hustě rozvětvený a tvoří plochý kobercovitý polštář. Listy jsou vstřícné, čárkovité až kopinaté, dlouhé zhruba jeden až tři centimetry, matné, tuhé, jemně chlupaté a šedozelené; přes zimu neopadávají, takže rostlina zůstává zimozelená a zelenou plochu drží i mimo sezonu. Kvetoucí stonky se zvedají nad polštář do deseti až patnácti centimetrů a nesou dva až deset květů; každý má pět bílých, na konci mělce vykrojených korunních lístků a nazelenalý střed. Plodem je drobná tobolka a v propustném štěrkovém podkladu se rostlina mírně vysévá. Semenáče vzcházejí ve spárách a na štěrku a dají se snadno vyjmout, takže samovýsev nepřerůstá v problém.
Hlavní kvetení připadá na květen a červen, v teplejších polohách začíná koncem dubna. Vlna trvá tři až čtyři týdny; po sestřihu odkvetlých lodyh se porost zahustí a někdy vykvete podruhé, slaběji, ke konci léta. Přes zimu polštář jen mírně prošedne a tvar drží. Pod dlouho ležícím sněhem nebo ve stojaté vlhkosti může uprostřed vyhnít, což je u této rostliny hlavní riziko.
Stanovištěm je plné slunce; lehký polostín snese, ale kvete v něm řidčeji. Půda má být propustná, spíše chudá, písčitá nebo štěrkovitá. Reakce nerozhoduje, prameny uvádějí rozpětí zhruba pH 5,5 až 7,5 a rostlina roste na kyselém i vápnitém podkladu. Zimní zamokření a těžká ulehlá zemina jsou nebezpečnější než mráz: mrazuvzdornost sahá do zóny 4, tedy pod -30 °C. Kořeny jsou přitom mělké, a tak na rozdíl od rozchodníků nebo netřesků delší letní sucho bez úhony nepřečká; v horku a na osluněné zdi listy zasychají.
Konečná velikost je skromná. Polštář měří na výšku pět až deset centimetrů, s květními stonky do patnácti, a po několika letech se rozrůstá do šířky dvaceti až čtyřiceti centimetrů. Plné velikosti dosahuje za dva až pět let a pak obrys drží: netvoří podzemní výběžky ani zakořeňující šlahouny a sousední skalničky nepřerůstá. Na souvislý koberec se počítají čtyři až pět rostlin na metr čtvereční, do spár a korýtek se sází hustěji. Starší polštáře uprostřed pleší a omlazují se dělením.
V zahradě se uplatní ve skalkách, ve spárách suchých zídek a dlažby, na svazích a v lemech cest, na extenzivních zelených střechách, v korýtkách a nádobách i na hrobech, kde je zimozelený porost výhodou. Bílá snese jakékoli sousedství: k písečnici sedí modré zvonky, modrošedé kostřavy, mateřídouška, rozchodníky, netřesky a nízké hvozdíky, mezi nimiž bílý koberec funguje jako světlá pauza. Květy jsou zdrojem nektaru i pylu pro samotářské včely, uvádí se kolem deseti druhů. Lehký sešlap rostlina snese, pravidelnou chůzi nikoli. V nádobě je podmínkou drenážní vrstva a minerální substrát; v rašelinovém substrátu polštář v zimě rozmokne. Jako podsadba pod cibuloviny funguje dobře: raší brzy, kvete ve stejném termínu jako pozdní tulipány a po jejich odkvětu zakrývá zatahující listy.
Rodové jméno Arenaria pochází z latinského arena, písek, a míří na stanoviště, kde druhy rodu rostou nejčastěji: na písčité a štěrkovité půdy. Odtud je i české jméno písečnice. Druhové jméno montana znamená horská. Druh roste planě v jihozápadní Evropě, od Pyrenejí přes severní Španělsko a západní Francii až do Portugalska, na kamenitých svazích, v křovinách a na vřesovištích nižších a středních horských poloh; ve střední Evropě původní není. V české květeně rod zastupuje nenápadná písečnice douškolistá, drobný jednoletý plevel suchých míst, která s pěstovanou horskou příbuznou sdílí jen tvar květu. Druh drží ocenění Award of Garden Merit britské Královské zahradnické společnosti.