Smrk pichlavý 'Majestic Blue' (Picea pungens 'Majestic Blue') je americká semenná selekce smrku pichlavého. Nejde tedy o roubovaný klon, ale o vyrovnanou populaci pěstovanou z volně opylených semen vybraných matečných stromů. Výběr byl veden na intenzitu modrého vybarvení jehlic a na husté, pravidelné větvení, což jsou vlastnosti, které u běžných semenáčů kolísají.
Habitus je pravidelně kuželovitý, s jediným průběžným vrcholem a s hustě uspořádanými patry větví. Koruna je zavětvená od země a v mládí působí zavalitěji než u obvyklých semenáčů, protože selekce sledovala i hustotu obrostu. Starší stromy si pravidelnost zachovávají, spodní patra ale v zapojeném porostu postupně prosychají a odumírají.
Jehlice jsou tuhé, čtyřhranné, dva až tři centimetry dlouhé a zakončené ostrou špičkou, která se skutečně píchá; odtud pochází druhové i české jméno. Modrý odstín nevzniká pigmentem, ale voskovým povlakem na povrchu jehlice. Nejsytější je na letošních přírůstcích a u starších ročníků se zvolna vytrácí do modrozelené.
Plné vybarvení se u mladých rostlin projeví až po několika letech; první sezony po výsadbě bývá odstín spíše zelenomodrý. Barva dále závisí na světle — na plném slunci je sytá, v polostínu rychle přechází do zeleně a koruna zároveň řídne. Voskový povlak zůstává zachovaný i na otevřených větrných polohách, kde tato selekce barvu drží.
Šišky se objevují až na starších stromech. Jsou válcovité, pět až deset centimetrů dlouhé, zpočátku zelené až nafialovělé, po dozrání světle hnědé a visí v horní části koruny. Okrasný význam mají menší, dotvářejí ale dojem plnohodnotného vzrostlého stromu.
Sezonní průběh je u konifery méně nápadný než u opadavých dřevin, přesto zřetelný. V květnu raší světlé, měkké modrošedé přírůstky, které během června tuhnou a v červenci dosáhnou konečné barvy. Po zbytek roku se vzhled nemění a v zimě se strom stává hlavním nositelem barvy v zahradě.
Stanovištěm je plné slunce, bez kompromisů. Půda může být běžná zahradní, hlubší, propustná, s mírně kyselou až neutrální reakcí. Trvale zamokřené a těžké jílovité polohy jsou nevhodné, protože kořeny v nich hnijí. Po zakořenění selekce snáší sucho i letní horko lépe než smrk ztepilý, mladé stromky ale v prvních sezonách vyžadují pravidelnou zálivku.
Mrazuvzdornost je velmi vysoká, druh snáší teploty hluboko pod minus třicet stupňů a hodí se i do horských a mrazových poloh. V suchých a teplých městských podmínkách se na starších smrcích objevuje sypavka a korovnice; riziko klesá na vzdušném stanovišti s dostatečným odstupem od dalších smrků a bez zbytečného zapojení do husté výsadby.
Roční přírůstek se u mladých stromů pohybuje kolem patnácti až pětadvaceti centimetrů a s věkem se zvyšuje. Ve středoevropských podmínkách jde jednoznačně o velký strom: po dvaceti letech měří zhruba čtyři až pět metrů, konečně dosahuje patnácti až dvaceti metrů výšky při šířce koruny čtyři až šest metrů. S tímto rozměrem je nutné počítat už při výsadbě, včetně odstupu od domu a od hranice pozemku.
Řez smrk snáší špatně, protože ze starého bezjehličného dřeva neobráží. Korigují se pouze letošní světlé přírůstky, a to zkrácením zhruba na polovinu, případně se odstraňuje druhý konkurenční vrchol. Uplatnění je solitérní: velký trávník, parková výsadba, závěr zahrady nebo pohledová dominanta v protilehlé části pozemku. Mladé stromky slouží i jako živý vánoční strom v nádobě, po sezoně je ale vhodné je vysadit ven.
Smrk pichlavý pochází ze Skalnatých hor na západě Spojených států, z oblasti Colorada, Utahu a Wyomingu, kde roste ve vyšších horských polohách podél vodních toků. Botanicky jej v roce 1862 popsal německo-americký botanik George Engelmann a druhové jméno pungens, tedy bodavý, přesně vystihuje tuhé, ostře zakončené jehlice. Modře ojíněné formy se v Evropě pěstují od konce devatenáctého století a patří u nás k nejběžněji vysazovaným koniferám. Označení 'Majestic Blue' je obchodní jméno americké semenné selekce, vybírané na sytou modř a hustý zápoj větví; v překladu znamená majestátní modrá.