Vrbina brvitá 'Fire Cracker' (Lysimachia ciliata 'Fire Cracker') je vzpřímená trvalka z čeledi prvosenkovitých, tmavolistý výběr severoamerického planého druhu. Od zeleně olistěných vrbin ji odliší barva: celá rostlina raší tmavě vínově až purpurově hnědě a právě kvůli olistění se pěstuje.
Lodyhy jsou rovné, tenké a pevné, se vstřícnými kopinatými listy dlouhými deset až patnáct centimetrů. Mladý list je sytě vínový s kovovým leskem, během léta měkne do bronzově zelené a nejtmavší zůstávají vrcholky lodyh. V červenci a srpnu se v úžlabí horních listů otevírají jednotlivě nebo po dvou nicí hvězdovité květy asi dva a půl centimetru široké. Jsou světle máslově žluté se skvrnou malinového odstínu na bázi cípů a kontrast se tmavým listem je pro odrůdu typický. Kvete několik týdnů a pak dál zdobí olistěním.
Na jaře vyrážejí temně vínové výhony, nejsytější barvu mají v květnu a červnu. Koncem léta list vybledne do bronzové a na podzim přejde do rezavých tónů. Nadzemní část na zimu zatahuje, suché lodyhy se stříhají u země.
Nejdůležitější vlastností je síla rozrůstání. Podzemními výběžky se šíří a ve vlhčí živné půdě rychle zabírá prostor a tvoří souvislé kolonie. V malém záhoně mezi slabšími trvalkami proto převládne a vyžaduje pravidelné omezování rýčem, kořenovou zábranu nebo výsadbu do zapuštěné nádoby. Ve velké ploše, u vody a mezi stejně silnými sousedy je to naopak výhoda: rychle uzavře porost a plevel do něj neproleze.
Snáší slunce i polostín. Na plném slunci je list nejtmavší a barvu drží nejdéle, v polostínu dřív zezelená, ale lépe snáší přísušek. Chce vlhčí, humózní a živnou půdu; na rozdíl od většiny barevnolistých trvalek zvládne i těžkou a občas podmáčenou zem. V suchu listy hnědnou od okrajů a porost řídne. Mrazuvzdornost je do -30 °C, zimní ochranu nepotřebuje.
Lodyhy dorůstají šedesáti až devadesáti centimetrů, na vlhkém živném místě i víc. Šířka závisí na tom, jak se porost omezuje; jeden trs se za dva až tři roky rozroste na šedesát až devadesát centimetrů a pokračuje dál. Ve stínu a v suchu se lodyhy vytahují a rozklesávají, na otevřeném slunném místě zůstává porost vzpřímený a hustý.
Tmavý list vynikne vedle žlutozelených trav, žlutých třapatek a zlatobýlů, stříbrolistých pelyňků i růžových a bílých květů. Hodí se do větších přírodně laděných výsadeb, do pásů podél vody a na okraje výsadeb dřevin. Pevné lodyhy poslouží i do vázy jako tmavá zeleň ke květinám. Do malého okrasného záhonu a k pomalu rostoucím trvalkám se nehodí.
Vrbina brvitá roste planě na velké části Severní Ameriky, na vlhkých loukách, v nivách a ve světlých lesích, a do Evropy přišla jako okrasná rostlina. Zvláštností druhu je, že opylovače neodměňuje nektarem, ale olejem z drobných žlázek na květu. V severní části areálu na něm závisí samotářská včela rodu Macropis, která bez vrbiny nedokáže zásobit hnízdo. 'Fire Cracker' je tmavolistý výběr tohoto planého druhu.