Bobkovišeň lékařská 'Novita' (Prunus laurocerasus 'Novita') je nabízena jako tvarovaný výpěstek na kmínku km180: kulovitá stálezelená koruna posazená na rovném kmínku vysokém 180 centimetrů, s obvodem kmínku 8 až 10 centimetrů, v kontejneru C18. Listy jsou velké, kožovité a lesklé, 10 až 15 centimetrů dlouhé a 5 až 7 centimetrů široké, sytě zelené po celý rok. V květnu se nad ně zvedají vzpřímené hrozny drobných bílých květů s jemnou vůní, po nich dozrávají drobné černé plody — pro člověka jedovaté, pro ptáky vítané.
Kmínek u bobkovišně nevzniká roubováním, ale výchovným řezem. Z řízkovance se vybere jediný vzpřímený výhon, který se několik let vede u opory jako průběžný terminál, a boční větvení se postupně vyholuje. Teprve po dosažení výšky 180 centimetrů se vrchol zaštípne a další dvě až tři sezóny se opakovaným zakracováním zahušťuje koruna. Obvod kmínku 8 až 10 centimetrů odpovídá výpěstku, který strávil ve školce zhruba pět let; u dřeviny, která přirozeně roste jako široký keř, je udržení jediného čistého kmene nejpracnější.
Udržovací řez stačí dvakrát za sezónu: hlavní na jaře po odeznění mrazů, tvarové dorovnání do poloviny léta. Pozdější zásah vyvolá přírůstky, které do zimy nevyzrají. Řez snáší bobkovišeň bez výhrad včetně zmlazení do starého dřeva, takže i zanedbaná koruna se dá vrátit do tvaru. Vzhledem k rychlosti růstu — 40 až 60, na dobré půdě až 100 centimetrů za rok — se ale obrys rozpadá rychle: po jedné vynechané sezóně je koruna neuspořádaná, po dvou z ní trčí dlouhé přerostlé výhony. Velké listy se navíc při stříhání plotostřihem rozstřihnou a okraje zhnědnou, proto se výhony raději zakracují jednotlivě. Na kmínku a od báze je nutné průběžně vylamovat výmladky.
Umístění je vděčné: bobkovišeň roste na slunci, v polostínu i ve stínu, což z ní dělá jednu z mála kmínkových dřevin použitelných u severní stěny nebo pod korunami stromů. Půda má být humózní, živná, propustná a přiměřeně vlhká, od slabě kyselé po zásaditou. Hodí se jako solitéra, do řady podél cesty, ve dvojici u vstupu i do nádoby na terase — pro trvalé pěstování v nádobě je vhodný objem od 30 litrů.
'Novita' patří k nejotužilejším bobkovišním; uvádí se pro ni zóna 6a a mrazuvzdornost zhruba do −24 °C, krátkodobě níže. Ohrožuje ji spíš zimní slunce a vysušující vítr než samotný mráz: stálezelené listy odpařují i v mrazu, kdy zmrzlá půda vodu nedodá. V nádobě se k tomu přidává promrznutí kořenového balu, které bývá častější příčinou úhynu než mráz na listech, a chránit je potřeba i bázi koruny. Nestříhaný keř dorůstá dvou až tří, výjimečně čtyř metrů výšky i šířky.
Bobkovišeň lékařská pochází z jihovýchodní Evropy a Kavkazu, kde roste v podrostu vlhkých lesů — odtud její pověstná snášenlivost stínu. České jméno spojuje dva odkazy: listem připomíná vavřín (bobkový list), plodem třešeň, a přívlastek lékařská se váže k dřívějšímu lékárnickému užívání listů, přestože všechny části rostliny obsahují kyanogenní glykosidy a jsou jedovaté. Odrůdu 'Novita' uvedla roku 1930 školka Herberg v německém Lüdenscheidu jako výběr odolnější vůči mrazu než tehdy nejrozšířenější 'Rotundifolia'. Právě mrazuvzdornost jí dodnes drží místo v sortimentu, i když jméno 'Novita', tedy novinka, je už bezmála sto let staré.