Bobkovišeň portugalská 'Angustifolia' (Prunus lusitanica 'Angustifolia') je stálezelený keř až nízký strom z čeledi růžovitých. Základní druh pochází z Pyrenejského poloostrova, Maroka, makaronéských souostroví a francouzského Baskicka, kde roste ve vlhkých vavřínových lesích. Odrůda 'Angustifolia' se od něj liší užšími a menšími, tmavšími listy, díky nimž vytváří hustší a pravidelnější stěnu; z celého sortimentu se proto nejčastěji doporučuje na stříhané živé ploty a tvarované útvary. Britská Královská zahradnická společnost jí udělila ocenění Award of Garden Merit.
Listy jsou kožovité, kopinaté, na líci lesklé tmavě zelené, na rubu matnější a světlejší, s celokrajným až jemně vroubkovaným okrajem. Nápadným znakem jsou červené řapíky, které se opakují i na mladých letorostech; kontrast červené a tmavě zelené je u tohoto kultivaru výraznější než u širokolistých forem. Nové přírůstky vyrážejí světle zelené s bronzovým nádechem a během několika týdnů ztmavnou. Olistění vydrží na rostlině celoročně, takže stěna zůstává neprůhledná i v zimě.
Na nestříhaných rostlinách se v pozdním jaru až na začátku léta objevují dlouhé převislé hrozny drobných bílých květů s medovou vůní, které vyhledávají včely. Na ně navazují drobné plody: nejprve červené, později tmavě purpurové až černé, a ty jsou vítanou potravou ptáků. U pravidelně stříhaného plotu květy ani plody prakticky nevznikají, protože je sestřih odstraňuje spolu s koncovými výhony — to je běžný kompromis u všech stříhaných stálezelených stěn.
Stanoviště snáší v širokém rozmezí od plného slunce po polostín, v hlubokém stínu ale řídne. Půda má být propustná, čerstvě vlhká a středně živná. Podstatné je, že na rozdíl od bobkovišně lékařské dobře snáší i vápnité a zásadité podklady, takže se dá použít tam, kde širokolisté bobkovišně trpí chlorózou. Trvalé zamokření nesnáší. Mrazuvzdornost se udává kolem minus dvaceti až minus dvaceti tří stupňů; při silnějších mrazech namrzají koncové části větví, na jaře však rostlina velmi dobře obráží ze staršího dřeva. Choulostivá je hlavně kombinace mrazu se zimním sluncem a suchým větrem.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Nestříhaná rostlina přirůstá zhruba třicet centimetrů ročně, v příznivých podmínkách i více, a časem dosahuje tří až pěti metrů výšky při šířce dvou až tří metrů. Stříhaný plot se běžně drží ve výšce metr a půl až tři metry, šířka stěny bývá padesát až osmdesát centimetrů. K založení se vysazují dvě až tři rostliny na běžný metr, tedy s rozestupem zhruba čtyřicet až sedmdesát centimetrů podle požadované rychlosti zapojení.
Řez rostlina snáší velmi dobře a obráží i ze staršího dřeva, což ji odlišuje od jehličnatých plotů, u nichž je hluboký zásah nevratný. Hlavní termín stříhání připadá na červen až červenec, po dokončení hlavního přírůstku; slabší srovnání tvaru je možné v dubnu. Kvůli velkým listům jsou vhodnější ruční nůžky než plotostřih, protože rozstřižené listové čepele hnědnou a stěna pak vypadá spálená.
V zahradě slouží jako neprůhledná stálezelená clona, formální stříhaná stěna, tvarované kužely a koule v nádobách i jako solitérní keř na okraji výsadby. Nestříhané rostliny postupně vytvoří vícekmenný nízký strom s hladkou tmavou borkou, který se dá vyvětvit a použít jako stálezelený solitér i na menší zahradě; v tomto tvaru se plně projeví kvetení i plody, o které stříhaná stěna přichází. Všechny části rostliny včetně listů a semen jsou při požití jedovaté, s čímž je namístě počítat u dětských hřišť a výběhů pro hospodářská zvířata.
Druhové jméno lusitanica odkazuje k Lusitánii, římskému názvu území dnešního Portugalska. V domovině roste rostlina jako součást vavřínových lesů, tedy reliktních vlhkých porostů, které v Evropě přežily z třetihor a dnes se dochovaly jen na několika místech. V britských a středoevropských zahradách se dlouho pěstuje jako otužilejší náhrada za pravý vavřín, který ve střední Evropě volně nepřezimuje. Odrůdové jméno 'Angustifolia' znamená v překladu úzkolistá. Ve srovnání s bobkovišní lékařskou má menší listy, hustší růst a snáší vápnité půdy, což z ní ve Velké Británii i v Nizozemsku udělalo standardní plotovou dřevinu na vápnitých podkladech.