Bobkovišeň portugalská 'Angustifolia' (Prunus lusitanica 'Angustifolia') je stálezelený keř s úzkým listem, který se pěstuje hlavně na husté stříhané ploty a tvarované útvary. Proti základnímu druhu je kompaktnější a úhlednější, roste vzpřímeně, kuželovitě až úzce vejčitě a ve stáří si vytváří zaoblenou korunu.
List je 5 až 10 cm dlouhý a jen 1,5 až 3 cm široký, úzce eliptický, zašpičatělý, pilovitý a lehce dovnitř prohnutý. Na líci je tmavě zelený a lesklý. Mladé výhony a řapíky jsou načervenalé až vínově purpurové, nejvýrazněji na podzim a v zimě, větvičky červenohnědé. Kontrast tmavého listu a červeného dřeva je u této formy zřetelnější než u širokolistých bobkovišní.
Nestříhaný keř kvete v červnu. Bílé až krémové hrozny dlouhé 15 až 25 cm stojí vzpřímeně nebo převisají a voní; po nich dozrávají tmavě červené až purpurově černé plody, které sezobávají ptáci. Semena jsou jedovatá, stejně jako ostatní části rostliny. Ve stříhaném plotu se květy objevují jen ojediněle, sestřih je odstraní spolu s koncovými výhony.
V našich podmínkách dorůstá nestříhaný keř 3 až 5 m na výšku a 2 až 3 m do šířky, ročně přibude 20 až 30 cm. Stříhaná stěna se běžně drží ve výšce 1,5 až 3 m a šířce 50 až 80 cm. Řez snáší výborně, i zmlazení do starého dřeva, takže rozrostlou stěnu lze kdykoli vrátit do tvaru. Stříhá se časně na jaře nebo v polovině léta; kvůli kožovitému listu jsou vhodnější ruční nůžky než plotostřih, rozstřižené čepele hnědnou.
Tuhý list dobře odolává větru, i mořskému, a sušší půdě. Půdu snáší od mírně kyselé po vápnitou, a proto je náhradou za bobkovišeň lékařskou tam, kde by ta na vápnu žloutla. Vyhovuje jí slunce až polostín a propustná, čerstvě vlhká půda bez zamokření, v hlubokém stínu řídne.
Mrazuvzdornost je do -15 °C. Úzký list trpí vysycháním a zimní spálou méně než široký, studený vysušující vítr přesto vadí, a proto patří na chráněné místo. Namrzlé konce výhonů keř na jaře spolehlivě nahradí novými ze staršího dřeva.
Kromě plotu se uplatní jako solitéra, vícekmen, stromek na kmínku, tvarovaný kužel nebo koule a v nádobě. Nestříhaný vícekmen předvede i květy a plody, o které stříhaná stěna přichází.
Druh pochází z Pyrenejského poloostrova, Maroka a makaronéských ostrovů, kde roste ve vlhkých vavřínových lesích, pozůstatku třetihorní vegetace. Úzkolistá forma je známá od konce 19. století, popsaná byla roku 1893 jako přirozeně vzniklá. V britských a středoevropských zahradách se bobkovišeň portugalská dlouho sází jako otužilejší náhrada pravého vavřínu a ve Velké Británii i v Nizozemsku se z ní stala běžná plotová dřevina pro vápnité půdy.