Borovice lesní 'Watereri' (Pinus sylvestris 'Watereri') je pomalu rostoucí kompaktní odrůda naší borovice lesní. Znaky druhu má všechny, jen v menším měřítku a s hustším větvením. V nabídce je jako tvarovaná rostlina na kmínku nebo polokmínku. Neřezaná tvoří v mládí pravidelný, široce vejčitý až kulovitý útvar bez výrazného vrcholového výhonu a ve stáří se mění v malý strom s nepravidelnou, rozložitou až deštníkovitou korunou.
Jehlice rostou po dvou, jsou tuhé, mírně zkroucené, čtyři až sedm centimetrů dlouhé a sytě modrozelené se šedým nádechem, nejvýraznějším na mladých přírůstcích. Přes zimu nerezaví ani nežloutnou. Na kmeni a silnějších větvích se s věkem odlupuje šupinatá borka a odhaluje oranžovou až lososově červenou spodní vrstvu; u tvarovaných rostlin se tato kresba záměrně odkrývá probírkou. Drobné šedohnědé šišky se tvoří jen občas.
Tvar se udržuje každoročně na jaře. Od poloviny května rostou z pupenů svíčky, protažené výhony s dosud nerozvinutými jehlicemi. Dokud se jehlice nerozbalí, svíčky se zkracují nebo vylamují a na jejich bázi se založí nové pupeny, takže z jednoho výhonu vyroste několik kratších. Svíčky se lámou rukou, ne nůžkami, protože přestřižené jehlice hnědnou a zůstávají hnědé celou sezonu. Na konci zimy se z vnitřku koruny vytrhají staré jehlice a vyříznou větve, které stíní nebo kříží siluetu. Na kmínku se navíc hlídají výhony, které vyrazí pod korunou; odstraňují se těsně u kmene, aby korunu nepřerostly.
Patří na plné slunce. Ve stínu koruna prosychá zevnitř, přírůstky se protahují a modrý tón mizí. Spokojí se s propustnou, spíše chudší půdou, kyselou až neutrální, i písčitou nebo kamenitou; dlouhodobé zamokření a těžkou ulehlou zem nesnáší. Zvládá sucho, vítr i městské prostředí se znečištěným vzduchem a je plně mrazuvzdorná.
Neřezaná rostlina dorůstá za několik desetiletí 3 až 4 m do výšky i šířky. Roční přírůstek je 10 až 15 cm, u pravidelně štípaných rostlin skoro nulový, takže tvarovaný exemplář lze v dané velikosti držet prakticky neomezeně.
Uplatní se jako solitéra na viditelném místě, ve štěrkové a suché výsadbě, ve vřesovišti, na skalce a hlavně v japonsky laděné zahradě, kde se z ní vedou patrové mrakové tvary. Daří se jí i v hluboké nádobě s ostrým propustným substrátem a drenáží; kořeny je pak třeba každoročně zkontrolovat a v tuhých zimách nádobu chránit, protože substrát v ní promrzá dřív než zem.
Borovice lesní je nejrozšířenější borovicí v Evropě a severní Asii a v Česku roste přirozeně na chudých píscích, skalách i rašeliništích; odtud pochází její odolnost. Odrůda 'Watereri' vznikla jako semenáč s hustším větvením a výrazně modrým jehličím. Vybrala a rozmnožila ji v Anglii pěstitelská rodina Watererů z Knap Hill u Wokingu a v zahradách se pěstuje zhruba od roku 1865. Patří k nejdéle pěstovaným odrůdám borovice lesní.