Cypřišek Lawsonův 'Pelt's Blue' (Chamaecyparis lawsoniana 'Pelt's Blue') je úzce sloupovitý kultivar severoamerického jehličnanu, uváděný také pod jménem 'Van Pelt's Blue'. Od zeleného základního druhu se liší především barvou: šupinaté olistění je ocelově modré až modrošedé a u mladých přírůstků má stříbřitý nádech, který zůstává patrný po celý rok.
Habitus je štíhle kuželovitý až sloupovitý, s hustě uspořádanými, mírně převislými plochými větévkami. Koruna je pravidelná a uzavřená od země, takže rostlina netvoří holý kmen. Vrchol bývá u mladých rostlin mírně přehnutý, s věkem se narovnává. Šupiny jsou drobné, přitisklé, uspořádané ve zploštělých vějířích; při rozemnutí uvolňují nasládlou pryskyřičnou vůni typickou pro celý rod.
Roční přírůstek je třicet až pětačtyřicet centimetrů, po deseti letech rostlina měří tři až pět metrů výšky při šířce sedmdesát až devadesát centimetrů. Konečná výška se v našich podmínkách pohybuje mezi šesti a deseti metry, šířka mezi jedním a půl a dvěma metry. Právě tento poměr výšky k šířce je hlavní hodnotou kultivaru pro živé ploty: souvislá vysoká clona vzniká na velmi úzkém půdorysu.
Pro souvislý plot se vysazují dvě rostliny na běžný metr, tedy s rozestupem padesát až šedesát centimetrů; při požadavku na rychlejší zapojení se spon zhušťuje na tři rostliny, což však zvyšuje riziko prosychání spodních partií a konkurence o vodu. Doporučuje se výsadba do jednoho pásu, nikoli do dvou řad. Hustota porostu je vysoká už od počátku, protože kultivar větví od báze; plot je proto neprůhledný dříve než u druhů, které se musí zahušťovat řezem.
Stříhá se dvakrát ročně: hlavní zásah koncem května až v červnu, po dokončení jarního přírůstku, a udržovací sestřih v srpnu. Stříhá se výhradně do olistěného mladého dřeva; řez do starého bezzeleného dřeva rostlina neobráží, což je omezení společné celému rodu a určuje, že se cílová výška i šířka musí držet od začátku. Cílová výška živého plotu se obvykle volí mezi dvěma a čtyřmi metry; vrchol se zakracuje až po dosažení požadované výšky.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně přistíněné; v plném stínu modrá barva bledne a spodní větve prosychají. Půda má být hluboká, propustná, čerstvě vlhká, humózní, s reakcí mírně kyselou až neutrální. Rozhodující je odvodnění, protože cypřišky Lawsonovy jsou náchylné k houbovému onemocnění kořenů, které se šíří ve stojící vodě a je nejčastější příčinou náhlého odumírání celých plotů. Vysychavá mělká stanoviště a suché větrné polohy rostlině rovněž nesvědčí a projeví se hnědnutím jehlic.
Mrazuvzdornost je dobrá, kolem minus pětadvaceti stupňů. Ve volných polohách může zimní slunce v kombinaci se zmrzlou půdou způsobit vysychání olistění na jižní straně; poškozené partie obrážejí, pokud zůstalo zelené pletivo. Sníh a námraza mohou sloupovité rostliny rozevřít, proto se vyšší exempláře v zimě svazují.
V zahradě se kultivar používá především na živé ploty a clony, dále jako sloupovitá solitéra, do skupin po třech a pěti a do velkých nádob. Modré olistění se kombinuje se žlutolistými dřevinami, s bíle kvetoucími keři a se stříbrolistými trvalkami.
Chamaecyparis lawsoniana pochází z úzkého území na pomezí Kalifornie a Oregonu, kde roste v pobřežních horách v nadmořských výškách do dvou tisíc metrů. Do Evropy jej roku 1854 dovezli sběratelé skotské školky Lawson & Son v Edinburghu a po ní nese druhové jméno. Během sto padesáti let evropského pěstování vznikly stovky kultivarů, což je mezi jehličnany výjimečný počet. 'Pelt's Blue' vznikl v Nizozemsku ve školce Van Pelt a byl vybrán pro nezvykle sytou modrou barvu; v katalozích se objevuje pod několika variantami jména odkazujícími na jméno školkaře.