Hlohyně šarlatová 'Red Column' (Pyracantha coccinea 'Red Column') je stálezelený trnitý keř s výrazně vzpřímeným růstem, který se v nabídce vede především jako plotová odrůda. Ve srovnání s rozkladitými typy hlohyní roste do výšky, drží úzký profil a snadněji se udržuje v pravidelném tvaru, takže zabere méně plochy při stejné clonicí funkci.
Růst je vzpřímený, s pevnými hlavními výhony a s hustým postranním obrostem. Větve nesou tuhé, jeden až tři centimetry dlouhé trny, které jsou vývojově zkrácenými postranními větévkami zakončenými ostrým hrotem; ze zapojeného plotu dělají neprostupnou bariéru. Přírůstek se pohybuje kolem třiceti až šedesáti centimetrů ročně, což je na stálezelenou dřevinu hodně.
Listy jsou střídavé, obvejčité až kopinaté, dva až čtyři centimetry dlouhé, kožovité, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu světlejší. Na keři vydrží celou zimu; při silných holomrazech a vysušujícím mrazivém větru část listů opadává, plot se ale na jaře rychle doplní z pupenů na starším dřevě.
Kvete koncem května a v červnu hustými plochými chocholíky drobných bílých květů s pěti okvětními lístky. Květenství jsou nahloučená po celé délce loňských výhonů, takže kvetoucí plot je souvisle bílý po dobu dvou až tří týdnů. Květy jsou hojně navštěvované včelami a dalšími opylovači.
Hlavní hodnotou jsou plody. Drobné malvice o průměru šesti až osmi milimetrů dozrávají od konce srpna a vybarvují se ze zelené přes oranžovou do sytě šarlatově červené. Drží se v hustých hroznech na větvích od září hluboko do zimy, často až do ledna, kdy je postupně vyberou ptáci; kosi, drozdi a brkoslavi patří k pravidelným návštěvníkům.
Sezonní průběh je právě to, čím se stálezelený plot odlišuje od opadavého. Jaro přináší svěží rašení, začátek léta bílý květ, podzim a zima červené plody na tmavě zeleném pozadí. Období, kdy by plot vypadal prázdně, prakticky nenastává, takže pohledovou i clonicí funkci plní celoročně.
Stanovištěm je slunce až polostín. Na plném slunci je nasazení plodů výrazně bohatší, keř ale roste i u severní stěny, kde slouží jako stálezelená kulisa; v hlubokém stínu kvetení a plodnost silně řídnou. Půda může být běžná zahradní, propustná, klidně i vysychavější a zásaditá. Hlohyně snáší městské podmínky, sucho i vítr, nesnáší jen trvale zamokřené polohy.
Pro živý plot se v jednořadé výsadbě počítají dvě až tři rostliny na běžný metr, tedy spon zhruba třicet pět až padesát centimetrů. Hustší spon urychlí zápoj, u volně rostoucí clony postačí i jedna rostlina na metr. Při přírůstku třiceti až šedesáti centimetrů ročně bývá plot zapojený během tří až čtyř sezon od výsadby.
Volně rostoucí keř dosahuje výšky i šířky kolem čtyř metrů; jako plot se nejčastěji udržuje mezi jedním a třemi metry. Stříhá se dvakrát až třikrát za sezonu. Hlavní tvarovací zásah patří do června a července po odkvětu, druhý do srpna, kdy se letošní přírůstky zkracují asi na tři listy před nasazenými plody, aby zůstaly odkryté. Zimní řez do starého dřeva keř snáší a spolehlivě z něj obráží.
Uplatní se jako neprostupný plot na hranici pozemku, jako clona před nežádoucím výhledem, jako výplň mezi opěrné zdi i jako tvarovaná stěna vyvázaná na drátěnou konstrukci u zdi domu. Trnité větve z plotu zároveň dělají bezpečnostní bariéru. Mrazuvzdornost je dobrá, ve vypjatých zimách a na exponovaných stanovištích ale může přimrznout letošní obrost. Slabinou rodu je náchylnost ke strupovitosti hlohyní a ke spále růžovitých, která se projevuje náhlým usycháním výhonů; riziko snižuje vzdušné stanoviště a včasné odstranění napadených částí.
Rodové jméno Pyracantha je složeno z řeckého pyr, oheň, a akantha, trn, tedy ohnivý trn; míří zároveň na barvu plodů a na trnité větve. Anglické označení firethorn je jeho doslovným překladem a drží se dodnes. Druhové jméno coccinea znamená šarlatová a odkazuje k barvě dozrálých malvic. Původní druh roste v jižní Evropě a v Malé Asii, od Itálie přes Balkán po Kavkaz, a v zahradách se pěstuje od šestnáctého století, nejprve jako plotová a klášterní dřevina. Odrůdové jméno 'Red Column', tedy červený sloup, popisuje současně barvu plodů i vzpřímený habitus, kterým se odrůda liší od rozkladitých typů.