Hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris) je mohutná opadavá popínavá dřevina, která šplhá pomocí vzdušných kořínků. Sama se jimi přichytí na zeď, kmen stromu, skálu nebo pergolu a dráty ani jiné opory nepotřebuje. Dorůstá výšky 10 až 12 m a šířky až 8 m. Listy jsou široce vejčité až srdčité, tmavě zelené, na podzim žloutnou. Starší kmínky mají odlupčivou hnědou borku, která drží zimní strukturu i po opadu listí.
Květenství jsou plochá, krajkovitá, až 20 cm široká. Po obvodu stojí velké bílé sterilní květy, uprostřed drobné plodné kvítky s nektarem a pylem, které vyhledávají opylovači. Kvete v květnu a červnu na loňském dřevě, tedy na výhonech z předchozí sezony. Jarní řez proto odstraní připravené květní pupeny a rostlina ten rok nekvete; řeže se až po odkvětu. Ze stejného důvodu mohou v otevřených polohách poškodit založená poupata pozdní jarní mrazy. Samotnou zimu u nás přečká bez potíží.
Mladé rostliny začínají kvést až několik let po výsadbě. Nejprve rostou do délky a přichytávají se a květy nasazují teprve po vybudování kostry. Liána, která dva roky po výsadbě nekvete, je tedy v pořádku.
Hlavní předností je snášenlivost ke stínu. Prospívá v polostínu i ve stínu, a proto patří na severní a východní stěny budov, kam se většina kvetoucích popínavek nehodí. Na slunci roste také, pokud má půdu spolehlivě vlhkou. Potřebuje půdu vlhkou, ale propustnou, živnou a humózní. Suchá místa pod okapem nebo v kořenech vzrostlých stromů jsou nejčastější příčinou neúspěchu, protože v prvních letech rostlina konkurenci o vodu nezvládá a potřebuje pravidelnou zálivku.
Kořínky vyrůstají po celé délce výhonů a pevně se drží porézních povrchů: cihly, kamene, hrubé omítky i kůry stromu. Na hladkém skle, kovu nebo hladké fasádní stěrce se rostlina neudrží a v prvních letech potřebuje pomocnou konstrukci. Při odstraňování zůstávají na povrchu zbytky kořínků. Zdravému zdivu neškodí, u historických a narušených omítek je ale třeba předem zvážit, zda podklad vydrží.
S hmotností dospělé liány je třeba počítat. Rostlina vysoká deset metrů představuje po dvaceti letech značnou zátěž pro zeď, pergolu i treláž a dřevěné konstrukce obvykle selžou dřív než ona. Kmen stromu naopak zátěž unese, protože sílí spolu s ní.
Uplatní se na zdech, plotech, pergolách, kmenech starých stromů a opěrných zdech. Bez opory roste jako rozložitý půdopokryvný porost a takto se stále častěji sází do stinných partií větších zahrad.
Hortenzie řapíkatá pochází z východní Asie, z lesů Japonska, Koreje a Sachalinu, kde šplhá po kmenech vzrostlých stromů ke světlu v korunovém patře. Tomu odpovídá i její chování v zahradě: první roky po výsadbě se věnuje růstu a přichycení, kvést začíná teprve po vytvoření kostry. Netrpělivost pěstitelů, kteří rostlinu po dvou letech bez květu odstraní, je hlavní důvod, proč se v zahradách vyskytuje méně, než by odpovídalo jejím možnostem.