Hrušeň obecná 'Konference' (Pyrus communis 'Konference') je podzimní odrůda vyšlechtěná v Anglii na sklonku devatenáctého století, dnes nejpěstovanější hrušeň západní Evropy. Strom roste středně bujně, tvoří vzpřímenou, později mírně rozkladitou korunu a při volném růstu dosahuje čtyř až šesti metrů.
Plody jsou středně velké až velké, výrazně protáhlé lahvicovité, k stopce dlouze zúžené, což je nejnápadnější poznávací znak odrůdy. Slupka je zelenožlutá, ve zralosti žlutozelená, na většině povrchu pokrytá jemnou rzivostí, která u této odrůdy není vadou, ale znakem typickým pro odrůdu. Dužnina je krémová až narůžovělá, jemná, máslovitá, velmi šťavnatá, sladká s nízkou kyselostí a takřka bez kamenných buněk. Chuť je vyrovnaná, s jemným aroma.
Sklizňová zralost připadá na polovinu až konec září, kdy jsou plody ještě tvrdé; konzumní zralost nastupuje po dvou až třech týdnech, tedy v říjnu. V chladném a vlhkém sklepě vydrží plody do listopadu, ve skladu s řízenou teplotou i déle. Sklízí se, jakmile plod při nadzvednutí povolí stopku; přezrálé plody na stromě moučnatí. Odrůda je částečně samosprašná a jediný strom úrodu dá, ale při opylení jinou hrušní jsou plody větší a násada pravidelnější. Vhodnými opylovači jsou 'Boscova lahvice', 'Clappova máslovka', 'Williamsova' a 'Červencová'. Bez opylení vznikají partenokarpní plody, které bývají užší a bez semen.
Stanoviště vyžaduje teplé, slunné a chráněné, protože odrůda pochází z mírného přímořského klimatu. Půda má být hluboká, výživná, propustná, dostatečně vlhká, s reakcí neutrální; hrušně nesnášejí mělké vysychavé půdy ani zamokření. V suchém létě je zálivka v době nalévání plodů nezbytná, jinak plody zůstávají drobné a zrnité.
Konečná velikost se odvíjí od podnože. Na semenné podnoži planého semenáče vyrůstá vysoký strom vhodný do stromořadí a extenzivních výsadeb, na kdouloni MA nebo MC zůstává koruna kolem tří metrů, strom nastupuje do plodnosti dříve a hodí se do zahrady i ke stěně jako palmeta. Mrazuvzdornost dřeva je dobrá, květy jsou při raném kvetení citlivé k jarním mrazíkům. Odolnost ke strupovitosti je střední, k bakteriální spále středně nízká.
Plody se jedí čerstvé, konzervují, suší, používají na kompoty, moučníky a hruškovici. V zahradě se 'Konference' vysazuje jako samostatný strom, do tvarovaných stěn u zdi nebo do řad; díky částečné samosprašnosti je použitelná i na malých pozemcích.
Odrůda vznikla v Anglii ve školce Rivers Nursery v Sawbridgeworthu jako semenáč odrůdy Léon Leclerc de Laval a poprvé byla představena roku 1885 na Národní hruškové konferenci v Londýně, kde získala první cenu. Podle této výstavy nese své jméno. Během dvacátého století se stala nejrozšířenější hrušní Belgie, Nizozemska a Velké Británie a dodnes tvoří většinu evropské produkce hrušek. Ve střední Evropě je oceňována pro spolehlivou plodnost a schopnost dát úrodu i bez opylovače.