Hvězdnice nízká 'Barbados' (Aster dumosus 'Barbados') je nízká podzimní trvalka z okruhu takzvaných polštářových hvězdnic. Ve školkařském sortimentu se vede pod jménem Aster dumosus, mezinárodní registrace ji ovšem řadí k Symphyotrichum novi-belgii a uvádí pod kódovým jménem 'Dastwo'; obchodní jméno 'Barbados' patří do kultivarové řady Island. Nesrovnalost v pojmenování je u zahradních hvězdnic běžná, protože většina nízkých kultivarů vznikla křížením více severoamerických druhů.
Rostlina tvoří hustý, kompaktní vzpřímený trs s úzkými kopinatými listy střední až tmavě zelené barvy. Olistění je zdravé a husté až k zemi, což u starších typů nízkých hvězdnic zdaleka není pravidlem. Květní úbory jsou jednoduché, s jazykovitými květy modrofialového až purpurového odstínu a se žlutým terčem uprostřed; katalogové popisy kolísají mezi označením modrofialová a jasně purpurová, jde o barvu na pomezí. Úbory pokrývají trs v souvislé vrstvě, takže z rostliny je v plném květu vidět převážně květ.
Doba květu připadá na srpen a září, v příznivém roce se protahuje do října. Hvězdnice tak nastupují ve chvíli, kdy letní trvalky odcházejí, a spolu s ocúny a podzimními travami tvoří poslední barevnou vrstvu sezony. Květ je zároveň důležitou pozdní pastvou pro včely a motýly. Po odkvětu zůstávají odkvetlé úbory a suché stonky jako zimní struktura.
Stanoviště vyžaduje slunné; v polostínu se trs protahuje, řídne a hůř kvete. Půda má být živná, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká. Sucho v době nasazování poupat je hlavní příčinou slabého kvetení, trvalé zamokření v zimě naopak vede k vypadávání trsů. Rostlina je plně mrazuvzdorná. Hlavní zdravotní riziko představuje padlí; u kultivarů řady Island je odolnost proti němu deklarovaná jako zvýšená, což byl také důvod jejich vyšlechtění.
Výška i šířka se pohybují kolem třiceti centimetrů, trs zůstává nízký a pravidelný bez opory. Rozrůstá se pozvolna do stran a po několika letech střed trsu prořídne; obnova dělením je proto součástí pěstování, ne mimořádným zásahem. Dělí se na jaře, zhruba každé dva až tři roky, přičemž se ponechávají jen okrajové vitální části.
Ve srovnání se staršími nízkými astrami je hlavní rozdíl v chování porostu na konci sezony. Náchylné odrůdy v srpnu a v září ztrácejí spodní listy a trs zešedne dřív, než dokvete; u kultivarů řady Island zůstává olistění celistvé a rostlina drží tvar až do mrazů. Druhým rozdílem je stabilita: krátké stonky se po vydatném dešti nerozlehnou, takže není nutná opora ani obruč. Kvetení se dá zahustit zaštípnutím vrcholků na začátku léta, tento zásah ale ubírá na výšce a u tak nízkého kultivaru se používá jen výjimečně. Suché stonky s odkvetlými úbory drží tvar i pod sněhem a v zimní zahradě fungují jako drobná struktura.
V zahradě je 'Barbados' materiál do předních partií záhonů, do lemů podél cest, do skalek a suchých zídek a zejména do nádob, kde se kompaktní vzrůst uplatní nejlépe. Kombinuje se s okrasnými travami, rozchodníky, mateřídouškou a s bíle kvetoucími podzimními trvalkami; modrofialová barva funguje jako protiváha k žluté a oranžové, které v podzimních výsadbách převažují. Uplatní se také jako sezonní rostlina do podzimních nádobových kompozic na terasách a v předzahrádkách.
Kultivarová řada Island vznikla jako odpověď na dvě dlouhodobé slabiny zahradních hvězdnic: přílišnou výšku vyžadující oporu a náchylnost k padlí, které starší novobelgické astry na konci léta pravidelně spálilo. Jednotlivé kultivary řady nesou jména karibských a tichomořských ostrovů, vedle 'Barbados' také 'Bahamas', 'Samoa' nebo 'Tonga', a jsou registrovány pod kódovými jmény 'Dasone', 'Dastwo' a 'Dasthree'. Druhové jméno novi-belgii, pod nímž je řada vedena, odkazuje k Nové Belgii, tedy k dobovému názvu holandské kolonie na místě dnešního New Yorku, odkud pocházejí planí předkové těchto trvalek.