Lomandra dlouholistá 'Miner's Gold' (Lomandra longifolia 'Miner's Gold') je stálezelená travinovitá trvalka z čeledi chřestovitých, tedy nikoli pravá tráva, byť ji habitus i úzké listy trávě velmi připomínají. Původní druh roste podél celého východního pobřeží Austrálie, od Queenslandu přes Nový Jižní Wales a Victorii až po Tasmánii, a obsazuje tam písčité půdy, kamenité svahy i okraje mokřadů. Odtud pochází jeho pověstná odolnost: snáší sucho, občasné zaplavení, chudou i zhutněnou půdu a slaný vzduch pobřeží.
Kultivar 'Miner's Gold' se od základního druhu liší barvou. Listy jsou úzké, páskovité, tuhé a lesklé, na plném slunci sytě zlatožluté, v polostínu klidnější zelenožluté — zbarvení tedy reaguje na světlo a během roku se mění jen málo, protože rostlina zůstává olistěná i v zimě. Konce listů jsou zubaté, jako by je někdo zastřihl vroubkovanými nůžkami; podle tohoto znaku se rod pozná i bez květu. Trs je hustý, u země vzpřímený a v horní části obloukovitě prohnutý, takže působí měkce navzdory tuhé konzistenci listů.
Květenství jsou nenápadná: krátké, ostnitě vyhlížející klasy skryté mezi listy, obsazené drobnými krémově žlutými kvítky. Rod je dvoudomý a rostliny tohoto kultivaru nesou samčí květy, které navíc nevoní — u planého druhu bývá jarní květ naopak sladce voňavý. Okrasná hodnota tak stojí zcela na listu a na siluetě trsu, což je v zahradní kompozici praktické: barva drží od jara do zimy bez ohledu na fázi kvetení, a protože nedozrávají semena, nehrozí ani samovýsev.
Sezonní průběh je klidný. Na jaře trs rychle obrůstá a nejmladší listy bývají nejsvětlejší, v létě zbarvení vrcholí a snáší i plné odpolední slunce, kde jiné žlutolisté trvalky spalují. Na podzim se růst zastaví, list ale zůstává zelený až zlatý, takže rostlina drží strukturu přes celou zimu. Staré a mrazem poškozené listy se každé předjaří z trsu pročesávají ven.
Stanoviště má být slunné až mírně stinné. Na plném slunci je zbarvení nejvýraznější, v hlubším stínu ustupuje do zelena a trs se rozevírá. Půda může být téměř jakákoli — písčitá, jílovitá i štěrkovitá — pokud v zimě nezůstává rozbahněná. Po zakořenění rostlina dobře snáší přísušky a zároveň jí nevadí dočasně mokré nohy, což je mezi okrasnými travinami vzácná kombinace.
Rozhodující informací pro české podmínky je mrazuvzdornost a ta se v pramenech rozchází. Druh zůstává stálezelený zhruba do −7 °C a doložené je i přežití kolem −10 °C; americké školky uvádějí zónu 8 až 11, evropští prodejci mluví o hodnotách kolem −15 °C. Bezpečný odhad je proto zóna 8: v nejteplejších polohách s dobrou drenáží a suchým krytem má smysl přezimování venku zkusit, jistotu ale dává pěstování v nádobě přenesené do světlé chladné bezmrazé místnosti.
Konečná velikost se pohybuje mezi šedesáti a devadesáti centimetry výšky, šířka trsu bývá podobná až o něco větší, u starších rostlin kolem metru. Této velikosti dosahuje během dvou až pěti let a dál se nešíří — roste trsovitě, bez podzemních výběžků.
Použití je široké. Uplatní se v nádobách na terasách a balkonech, ve štěrkových a suchých výsadbách, jako barevný akcent u dlažby, schodů a zídek nebo ve větších skupinách jako plošná výsadba pod dřevinami. Dobře se snáší s trvalkami stříbrolistými a modrokvětými, s rozchodníky, levandulí i kavyly; ve smíšené nádobě funguje jako stálý strukturní prvek, kolem kterého se sezonní letničky obměňují.
Rod Lomandra popsal roku 1805 francouzský botanik Jacques Labillardière a druh Lomandra longifolia určil podle rostliny sbírané na Tasmánii. Anglické jméno mat rush odkazuje na tradiční využití: z dlouhých pevných listů pletli původní obyvatelé Austrálie rohože, košíky, sítě a tašky, semena drtili na mouku a šťavnaté báze listů jedli pro chuť připomínající hrášek. Kultivar 'Miner's Gold' vznikl mnohem později a mnohem prozaičtěji — jako spontánní mutace, kterou v roce 2015 objevili Keith a Jen Minerovi v kalifornském Sacramentu. Jméno spojuje jejich příjmení s kalifornskou zlatou horečkou a se zbarvením listů. Americký odrůdový patent PP33,984 byl udělen 1. března 2022 a rostlina se od téhož roku množí meristémovou kulturou.