Šácholan 'Black Tulip' (Magnolia 'Black Tulip') je opadavý keř až menší strom z novozélandského šlechtění, vzniklý křížením odrůd 'Vulcan' a 'Iolanthe'. Barvou květu patří k nejtmavším šácholanům.
V mládí roste vzpřímeně, s pevnými a poměrně řídce nasazenými větvemi, později se koruna rozšiřuje do široce vejčitého tvaru. Roste středně rychle a jasnou stavbu větví si drží dlouho, takže působí i v zimě bez listí. Po deseti letech měří 4,5 až 6 m na výšku a 2 až 3 m na šířku a ve vhodných podmínkách dál přirůstá.
Květ má tvar hlubokého poháru nebo tulipánu a měří kolem 15 cm. Tvoří ho šest silných, dužnatých okvětních lístků, které se otevřou jen do poloviny a nikdy se nerozloží do misky. Venku jsou tmavě vínové až černofialové, uvnitř o něco světlejší. Nejsytější barvu má poupě a čerstvě rozvitý květ, později bledne do fialovorůžové. Zblízka je proto vidět barevná proměna, z odstupu převládá tmavý dojem celé koruny.
Kvete v dubnu na holých větvích, před rašením listů. Květ trvá poměrně dlouho a v chladnějším vlhčím létě se objeví slabší druhá vlna. Počasí barvu ovlivňuje víc než u světle kvetoucích šácholanů: v chladném zataženém jaru zůstane květ nejtmavší a vydrží déle, v teple a na slunci rychleji vybledne a odkvete.
Listy jsou velké, obvejčité, matně tmavě zelené a rozvíjejí se až po odkvětu. Na podzim žloutnou do žlutozelené až hnědavé, bez výrazného vybarvení. Souplodí s oranžově červenými semeny se u nás tvoří jen výjimečně.
Rostlina je mrazuvzdorná a dřevo zimuje bez ochrany. Ohrožené jsou jen květy: pozdní jarní mráz poškodí poupata i rozvité květy a kvetení zkrátí na pár dní, příští rok ale keř kvete znovu. Pomáhá proto místo mimo mrazové kotliny, chráněné před studeným větrem, na slunci až v mírném polostínu. Mírný svah nebo jihovýchodní expozice oddálí otevírání poupat do doby, kdy mráz už tolik nehrozí; horká jižní zeď nevyhovuje.
Půda má být čerstvě vlhká, propustná, humózní a kyselá až neutrální, zhruba pH 5,5 až 7. Na vápnité a těžké půdě list žloutne a růst slábne. Kořeny jsou mělké a plošné, starší rostlina proto špatně snáší přesazení i utužení půdy nad kořeny. Řez stačí minimální, rány se hojí pomalu.
Uplatní se jako solitéra v trávníku, v předzahrádce, u vstupu nebo jako dominanta menší zahrady. Podsadba jarními cibulovinami, kapradinami a pěnišníky má stejné nároky na půdu.
Odrůda vznikla na Novém Zélandu v zahradě rodiny Juryů v Tikorangi v provincii Taranaki, kde se šlechtění šácholanů věnovaly dvě generace. Mark Jury zkřížil odrůdu 'Vulcan' se sytě červeným květem s odrůdou 'Iolanthe', která přinesla velikost a pevnou stavbu květu. Odrůdy z tohoto rodinného programu se během posledních desetiletí rozšířily do evropských školek a patří k nejžádanějším novějším šácholanům.