Šácholan 'George Henry Kern' (Magnolia 'George Henry Kern') je nízký, hustý opadavý keř nebo malý vícekmenný stromek, který vznikl křížením druhů Magnolia liliiflora a Magnolia stellata. Od většiny šácholanů se liší kompaktním vzrůstem, pozdním nástupem květu a nezvykle dlouhou dobou kvetení.
Habitus je široce vejčitý až kulovitý, s hustým větvením už od země. Růst je pomalý a rostlina si tvar drží sama, bez tvarovacího zásahu. Právě proto se hodí i tam, kde není prostor pro klasický šácholan s rozložitou korunou nebo pro vysoký strom.
Květy mají tvar úzkého poháru s poměrně štíhlými okvětními lístky, které se za plného slunce rozevírají téměř do hvězdice. Barva je růžová, na vnější straně sytější, na vnitřní světlejší až téměř bílá. Květ je jemně vonný a rostlina jej nasazuje už v mladém věku, obvykle dřív než ostatní šácholany.
Doba květu je hlavní přednost odrůdy. Hlavní vlna nastupuje v dubnu, kdy už riziko pozdních mrazů klesá, a jednotlivé květy se pak objevují průběžně až do června. Rozložené kvetení znamená, že jeden mrazivý den nezničí celou sezonu, jak se běžně stává u časně kvetoucích odrůd.
Listy jsou obvejčité, tmavě zelené a rozvíjejí se souběžně s pozdějšími květy, takže rostlina kvete částečně už v olistěném stavu. Podzimní zbarvení je nevýrazné, žlutavé až hnědavé, a plody se zakládají jen výjimečně.
Vůně je jemná a svěží, znatelná zblízka a v teplých bezvětrných dnech. U šácholanů jde o vlastnost, kterou popisy často přehlížejí, protože ji zastíní velikost květu; u kompaktní odrůdy sázené k terase nebo ke vstupu je ale podstatná.
Sezonní průběh je proto klidný a rozložený, bez ostrého vrcholu, jaký mají brzy kvetoucí šácholany. Po odkvětu zůstává hustý zelený keř, který funguje jako strukturní prvek záhonu i jako nízká clona.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné, v závětří a mimo mrazové kotliny. Květní pupeny i rozvité květy poškozuje studený vítr a pozdní mráz, ačkoli samotná rostlina je otužilá a dřevo mrazem netrpí.
Půda má být humózní, čerstvě vlhká, propustná a kyselá až neutrální. Vápnité a těžké půdy vedou ke žloutnutí listu mezi žilkami a k slabému růstu; v takovém případě pomáhá výsadba do upraveného substrátu a mulč z kyselého materiálu.
Kořenový systém je mělký, plošný a citlivý na porušení, proto se v okolí rostliny nekypří a přesazuje se jen v mladém věku. Mulčování kůrou nebo listovkou odpovídá přirozeným podmínkám rodu a zároveň brzdí vysychání povrchu.
Konečná velikost je asi tři metry výšky a dva a půl metru šířky. Během prvních deseti let dosahuje rostlina zhruba metru a osmdesáti centimetrů a při dobrých podmínkách přirůstá dál, ve výjimečných případech až ke čtyřem a půl metrům. Jde tedy o dřevinu do malých zahrad a k výsadbě v nádobách.
Nasazování květu je u této odrůdy rovnoměrné po celém obvodu keře, nikoli soustředěné do vrcholu. Rostlina proto kvete i v dolní části a nepůsobí prázdně ani při pohledu zblízka, což u vysokých šácholanů s nasazenou korunou neplatí.
V zahradě se uplatní jako solitéra u vstupu, na terase, v předzahrádce nebo ve skupině s pěnišníky, azalkami a kapradinami, které mají shodné půdní nároky. Odrůda získala v roce 2012 ocenění Award of Garden Merit Královské zahradnické společnosti, které se uděluje rostlinám spolehlivým v běžné zahradní praxi.
Odrůdu vypěstoval v roce 1935 Carl E. Kern v podniku Wyoming Nurseries v Cincinnati ve státě Ohio, a to křížením druhů Magnolia liliiflora a Magnolia stellata; část pramenů upřesňuje rodiče jako 'Nigra' a 'Rosea'. Jméno dostala rostlina až v roce 1948 podle šlechtitelova syna George Henryho Kerna, který zahynul v roce 1945 na konci druhé světové války; okolnosti jeho smrti uvádějí prameny rozdílně. Odrůda se odtud rozšířila do celého světa a v roce 2012 obdržela od Královské zahradnické společnosti ocenění Award of Garden Merit. V evropských školkách se v sortimentu drží především kvůli malému vzrůstu a pozdnímu kvetení.