Šácholan 'George Henry Kern' (Magnolia 'George Henry Kern') je nízký, hustý opadavý keř nebo malý vícekmenný stromek, kříženec druhů Magnolia liliiflora a Magnolia stellata. Od většiny šácholanů ho odlišují tři vlastnosti: malý vzrůst, pozdní nástup květu a velmi dlouhá doba kvetení.
Tvar je široce vejčitý až kulovitý, větví se hustě už od země. Roste pomalu a tvar si drží sám, bez tvarovacího řezu. Po deseti letech měří kolem 1,8 m, dospělý keř dosahuje asi 3 m výšky a 2,5 m šířky. Hodí se proto i tam, kde by šácholan s rozložitou korunou nebo vysoký strom neměl místo.
Květy mají tvar úzkého poháru se štíhlými okvětními lístky, které se na plném slunci rozevírají skoro do hvězdice. Venku jsou sytě růžové, uvnitř světlejší až téměř bílé. Vůně je jemná a svěží, nejlépe ji zachytí člověk zblízka za teplého bezvětrného dne, což ocení hlavně u keře vysazeného k terase nebo ke vstupu. Rostlina nasazuje květy už v mladém věku a rovnoměrně po celém obvodu, takže kvete i v dolní části a zblízka nepůsobí prázdně.
Hlavní vlna přichází v dubnu, kdy už riziko pozdních mrazů klesá, a jednotlivé květy se objevují průběžně až do června. Jeden mrazivý den tedy nezničí celou sezonu, jak se stává u časně kvetoucích šácholanů. Listy jsou obvejčité, tmavě zelené a rozvíjejí se souběžně s pozdějšími květy, takže keř kvete zčásti už olistěný. Na podzim se barví nevýrazně žlutavě až hnědavě, plody se zakládají jen výjimečně. Po odkvětu zůstává hustý zelený keř, který na záhonu slouží jako nízká clona.
Rostlina je mrazuvzdorná a dřevo mrazem netrpí, citlivé jsou jen květní pupeny a rozvité květy na studený vítr a pozdní mráz. Vyhovuje jí slunné až polostinné místo v závětří, mimo mrazové kotliny. Půda má být humózní, čerstvě vlhká, propustná a kyselá až neutrální. Ve vápnité a těžké půdě žloutne list mezi žilkami a růst slábne; pomáhá výsadba do upraveného substrátu a mulč z kyselého materiálu.
Kořeny jsou mělké, plošné a citlivé na poškození. V jejich okolí se nekypří a přesazuje se jen mladá rostlina. Mulč z kůry nebo listovky brzdí vysychání povrchu.
Uplatní se jako solitéra u vstupu, na terase, v předzahrádce, v nádobě nebo ve skupině s pěnišníky, azalkami a kapradinami, které mají stejné půdní nároky. V zahradní praxi patří k dlouhodobě spolehlivým šácholanům.
Odrůdu vypěstoval roku 1935 Carl E. Kern v podniku Wyoming Nurseries v Cincinnati ve státě Ohio křížením druhů Magnolia liliiflora a Magnolia stellata. Jméno George Henry Kern dostala až roku 1948 po šlechtitelově synovi, který zahynul roku 1945 na konci druhé světové války. Z Ohia se odrůda rozšířila do celého světa a v evropských školkách se drží hlavně kvůli malému vzrůstu a pozdnímu kvetení.