Svída bílá 'Aurea' (Cornus alba 'Aurea') je opadavý keř pěstovaný pro celolistě žluté olistění. Zatímco u 'Spaethii' a 'Gouchaultii' obtáčí žlutá jen okraj kolem zeleného středu, tady je barva stejná po celé čepeli. Odstín leží mezi žlutou a žlutozelenou a nemění se od rašení přes celé léto. Keř proto nepůsobí jako pestrá mozaika, ale jako klidná světlá plocha.
Dorůstá 200 až 250 cm do výšky i do šířky. Zpočátku roste vzpřímeně, později se rozkládá do širokého keře, a s tím je dobré počítat už při výsadbě. Velikost se dá snadno řídit, protože řez snáší dobře a znovu obrazí i po seříznutí u země. List nemá kresbu, kterou by mohl ztratit, takže se nemusí hlídat výhony vracející se k zelené jako u panašovaných svíd.
Daří se mu na slunci i v polostínu. V běžném létě list ani na plném slunci nepálí, v teplých a suchých polohách mu ale svědčí přistínění. Půda může být jílovitá, hlinitá i písčitá; snáší vápno i vlhko, takže se uplatní i na vlhčím místě u vody. Mrazuvzdornost je do -35 °C. Choroby jsou stejné jako u druhu: skvrnitost listů, rakovina výhonů a padlí.
Květ je tu vedlejší. V květnu a červnu se objevují krémově bílé ploché vrcholíky, které na světlém listu příliš nevyniknou. Po nich zůstávají drobné bílé až namodralé peckovice, rovněž nenápadné. Na podzim se list vybarví čistě žlutě, a keř tak barvu spíš vyostří, než aby ji změnil.
Po opadu listí zůstanou červené výhony. Jejich tón je méně jasný než korálová 'Sibirica', a kdo hledá především zimní kůru, zvolí ji nebo tmavou 'Kesselringii'. Přesto stojí za to keř jednou za čas v březnu silněji seříznout: nové pruty mají nejsytější barvu a keř se zároveň omladí.
Nejlépe funguje jako světlý protiklad tmavých partií: před jehličnany, u stinné zdi nebo ve větší skupině zelených keřů. Snese i parkové a městské výsadby, kde ocení jeho nenáročnost.