Vajgélie květnatá 'Red Prince' (Weigela florida 'Red Prince') je opadavý keř z čeledi zimolezovitých, vyšlechtěný ve Spojených státech a pěstovaný pro nezvykle sytou a stálou barvu květů. Zatímco u běžných červenokvětých vajgélií koruna během kvetení postupně bledne, u tohoto kultivaru zůstává jasně červená po celou dobu.
Habitus je vzpřímený, mnohokmenný, v mládí štíhlejší, později se rozkládá do stran a vnější prýty se pod tíhou květů obloukovitě sklánějí. Keř dosahuje dvou až dvou a půl metru výšky a přibližně stejné šířky; při pravidelném zmlazení se dá udržet kolem sto padesáti centimetrů. Větve jsou tenké, hnědě šedé, s odlupující se kůrou na starším dřevě.
Listy jsou vstřícné, eliptické až podlouhle vejčité, šest až deset centimetrů dlouhé, na okraji pilovité, svěže zelené a matné; podzimní zbarvení je nevýrazné, listy opadávají žlutozelené. Květy se otevírají od konce května do konce června, jsou nálevkovitě trubkovité, tři až čtyři centimetry dlouhé, uspořádané po několika v paždí listů na loňském dřevě. Barva je sytě rubínově červená vně i uvnitř korunní trubky, bez růžového nádechu. Rostlina bývá v plném květu doslova obalená a květy jsou hojně navštěvovány čmeláky a motýly. V srpnu a září se u dobře zavlažených rostlin objevuje druhá, slabší vlna kvetení na letorostech téhož roku.
Sezonní průběh je tedy dvouvrcholový: silné jarní kvetení na loňském dřevě a doplňkové letní kvetení na novém přírůstku. Tomu odpovídá i způsob údržby, protože zásah do loňských prutů ubírá jarní květ. Po odkvětu se vytvářejí drobné suché tobolky, které nemají okrasnou hodnotu.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně přistíněné; v hlubším stínu kvetení výrazně řídne a keř se protahuje. Půda má být hlubší, výživná, humózní, čerstvě vlhká a propustná, s reakcí od mírně kyselé po neutrální. Vajgélie snáší i běžnou zahradní hlínu a městské prostředí, nesnáší však vysychavé mělké půdy ani trvale zamokřené polohy. V suchých letech potřebuje zálivku, jinak předčasně shazuje listy a druhá vlna kvetení se nedostaví.
Vzrůst je středně rychlý, roční přírůstek dvacet až čtyřicet centimetrů. Do plného tvaru rostlina dorůstá za čtyři až pět let. Mrazuvzdornost je dobrá, keř snáší mrazy hluboko pod minus dvacet stupňů; v drsných polohách mohou konce loňských prutů namrznout, což se projeví slabším jarním kvetením. Náchylnost k chorobám je nízká, občas se objevují mšice na mladých letorostech.
V zahradě se 'Red Prince' používá jako solitéra na trávníku, do volně rostoucích květoucích plotů, do skupin s jinými keři a do smíšených záhonů, kde v době kvetení tvoří výrazný barevný blok. Kombinuje se s pámelníky, tavolníky, komulemi a s trvalkami kvetoucími v druhé polovině léta, které převezmou barvu po odkvětu vajgélie. Uplatní se i v nádobách větších objemů a v uličních výsadbách.
Množení se provádí bylinnými řízky v červnu nebo polovyzrálými řízky v srpnu; oba typy zakořeňují snadno a bez zvláštních nároků. Rostlina není dlouhověká v míře, jaká je běžná u dřínů či kalin, a po patnácti až dvaceti letech začíná uprostřed prosychat; pravidelné odstraňování nejstarších prutů u země ji však udržuje v plné kondici prakticky neomezeně. Vajgélie dobře snáší přesazování i ve starším věku, což je v zahradní praxi výhoda při přestavbě záhonů, a po přesazení obvykle kvete už následující sezonu.
Rod Weigela pojmenoval Carl Peter Thunberg po německém přírodovědci a lékaři Christianu Ehrenfriedu von Weigelovi; druh Weigela florida pochází ze severní Číny, Koreje a ruského Dálného východu a do Evropy jej roku 1845 přivezl skotský sběratel Robert Fortune. Kultivar 'Red Prince' vznikl ve šlechtitelském programu Iowa State University a byl uveden roku 1975 poté, co byl vybrán pro stálost červené barvy a pro schopnost opakovat kvetení. Do Evropy se dostal v osmdesátých letech a patří k nejrozšířenějším červenokvětým vajgéliím.