Zerav západní 'Brabant' (Thuja occidentalis 'Brabant') je stálezelený jehličnan z čeledi cypřišovitých a v Evropě nejběžnější zerav pro rychle rostoucí živé ploty. Odrůdu vybral nizozemský školkař G. J. F. Rombouts ve Steenselu a do obchodu se dostala před rokem 1984. Mateřský druh pochází z jihovýchodní Kanady a severovýchodu Spojených států, kde roste na vápnitých skalnatých svazích i na okrajích rašelinišť; odtud jeho snášenlivost k vápnu i k vlhké půdě.
Roste úzce kuželovitě, hustě větvený od paty, starší rostliny mívají dva i více vrcholů. Postranní větve stoupají šikmo vzhůru a nesou ploché vějíře větévek. Šupinovité lístky jsou dva až čtyři milimetry dlouhé, matně světle až středně zelené a po rozemnutí silně voní. Drobné hnědočervené samčí květy v předjaří nakrátko ztmaví povrch stěny; asi centimetrové šišky jsou zprvu zelené, později světle hnědé a okrasnou roli nehrají.
Hlavní vlna růstu připadá na květen a červen, druhá, slabší na srpen. S příchodem chladu přechází olistění do nahnědle bronzového tónu, který na jaře s rašením zmizí. Uvnitř koruny každý rok zhnědne a vypadá část nejstarších větévek; u zdravé rostliny jde o přirozenou obnovu, ne o poškození.
Daří se mu na slunci a v lehkém polostínu. V hlubokém stínu stěna zespodu řídne, protože zastíněné větve odumírají a znovu neobrazí. Těžší, hlubší, čerstvě vlhké až vlhké půdy s neutrální až zásaditou reakcí mu vyhovují lépe než lehké propálené písky. Nejčastější příčinou rezavění plotů je sucho; projeví se s několikaměsíčním zpožděním a náprava pak trvá dlouho. Posypová sůl v těsné blízkosti řady nechá odumřít celé větve.
V přehoustlé řadě se vnitřek stěny hůř provětrává a snáze se v něm uchytí houbové odumírání větévek. Oslabené rostliny napadá klíněnka zeravová, jejíž housenky vyžírají chodbičky v koncích větévek, které pak žloutnou a hnědnou. Vitální, dobře zásobený plot obě potíže zvládne sám.
Bez řezu dorůstá čtyř až pěti metrů výšky a jednoho a půl až tří metrů šířky. Stříháním se plot drží na výšce zhruba jednoho až tří metrů a šířce šedesáti až osmdesáti centimetrů. Řez snáší dobře, ale jen v olistěné vrstvě: z holého starého dřeva obráží zcela výjimečně a hluboký zásah zanechá trvalou mezeru. V prvních dvou sezonách po výsadbě přirůstá méně, plné tempo nabere až po zakořenění.
Hodí se na souvislé plotové stěny a clony podél hranic pozemku, jako větrolam, kulisa za nižší výsadbou i do hřbitovní zeleně. Při sponu padesát centimetrů, tedy dvě rostliny na běžný metr, se plot zapojí za dvě až tři sezony; spon čtyřicet centimetrů dá neprůhlednou stěnu dřív, ale rostliny si v řadě víc konkurují. Mrazuvzdornost je do -34 °C. Všechny části obsahují thujon a jsou jedovaté, s čímž je třeba počítat u výsadeb v dosahu pastvin.
Zerav západní patří k prvním severoamerickým dřevinám, které se dostaly do Evropy. Odvar z jeho větévek pomohl v zimě 1535 posádce Jacquesa Cartiera proti kurdějím a mladá rostlina, kterou výprava přivezla, rostla dlouhá léta v královské zahradě ve Fontainebleau. 'Brabant' je proti tomu velmi mladý: vznikl u školkaře G. J. F. Rombouta ve Steenselu v nizozemském Severním Brabantsku a rozšířil se v osmdesátých letech spolu s poptávkou po levném a rychlém živém plotu. Dodnes tvoří velkou část evropské produkce zeravů.