Zimolez kamčatský 'Gordost Bakczara' (Lonicera kamtschatica 'Gordost Bakczara') je ruská dezertní odrůda uvedená na trh v roce 2007 a šlechtěná především pro velikost a chuť plodů. Vytváří středně kompaktní keř dorůstající zhruba jednoho a půl metru, se vzpřímenými výhony a oválnými zelenými listy; mladé listy bývají jemně chlupaté.
Plody jsou nápadně protáhlé, vřetenovitého tvaru, dlouhé až čtyři a půl centimetru a široké kolem jednoho centimetru, s průměrnou hmotností okolo 1,3 gramu. Zbarvují se do tmavě granátové až modrofialové a jsou pokryté silnou voskovou vrstvou, která jim dodává ojíněný vzhled. Dužnina je šťavnatá, sladce navinulá a jemně aromatická, chuťově blízká borůvce s tónem černého rybízu; svíravost je nízká, takže se plody hodí k přímému konzumu. Pevnost plodů je nadprůměrná, snášejí přepravu i strojní sklizeň.
Zralost nastává v červnu a patří k nejranějším ze všech ovocných druhů v našich podmínkách. Plody mají sklon k opadu, proto se sklízí ve dvou až třech dávkách; první sběr se provádí, jakmile se bobule dají snadno oddělit od stopky. Samotné modré vybarvení není spolehlivým znakem zralosti, protože nastává o zhruba týden dříve, než plody dosáhnou plné sladkosti.
Odrůda je cizosprašná a bez opylovače nasadí jen minimum plodů. Pro spolehlivou úrodu je nutné vysadit v blízkosti alespoň jednu, lépe dvě jiné odrůdy zimolezu se shodným termínem kvetení – osvědčenými opylovači jsou 'Bakčarskij Velikan', 'Doč Velikana', 'Strežovčanka' nebo 'Vostorg'. Kvete velmi časně, už v první polovině dubna, drobnými bledě žlutými, na nektar bohatými květy. Květy snesou mráz až kolem minus sedmi stupňů, takže je jarní ochlazení neohrožuje.
Zimolez je nenáročná a mimořádně mrazuvzdorná dřevina. Snáší slunné i mírně polostinné stanoviště, vyhovují mu propustné, humózní, rovnoměrně vlhké půdy s mírně kyselou reakcí. Nesnáší dlouhodobé sucho, které zmenšuje plody. Mrazuvzdornost keře přesahuje minus čtyřicet stupňů. Choroby a škůdci ho prakticky neohrožují, největší ztráty způsobují ptáci.
Plody se jedí čerstvé, mrazí, zpracovávají na džemy, šťávy, sirupy a ovocná vína. Vysoký obsah antokyanů a vitaminu C je hlavním důvodem rostoucího zájmu o tuto plodinu.
Do plné plodnosti dorůstá keř zhruba za čtyři až pět let a poté plodí desítky let. Výsadba probíhá s rozestupem metr až metr a půl, přičemž se odrůdy střídají v řadě, aby byl pyl dostupný v celém porostu. Zimolez má mělký kořenový systém, proto se okolí keřů mulčuje – mulč udrží vláhu, kterou rostlina v době nalévání plodů nutně potřebuje, a zároveň potlačí plevel.
Zimolez kamčatský pochází ze Sibiře, Kamčatky a severního Japonska, kde roste na rašelinných loukách a v podrostu. Systematické šlechtění zahájili ruští pracovníci ve druhé polovině 20. století, mimo jiné na výzkumné stanici v sibiřském Bakčaru v Tomské oblasti. Právě odtud pochází odrůda 'Gordost Bakčara', jejíž jméno znamená doslova pýcha Bakčaru. Ruské šlechtění směřovalo k odrůdám snášejícím extrémní zimy a plodícím dřív než jakékoli jiné ovoce, což je v oblastech s krátkou vegetační sezónou zásadní přednost.