Zimolez kamčatský 'Siniczka' (Lonicera kamtschatica 'Siniczka') je raná odrůda pocházející z ruského šlechtění, zaměřeného na mimořádně odolné a časně plodící typy pro chladné oblasti. Vytváří hustý, vzpřímený až mírně rozložitý keř dorůstající zhruba jednoho až jednoho a půl metru výšky a jednoho a půl metru šířky.
Plody jsou tmavě modré až fialové, s výraznou voskovou vrstvou, na zimolez větší a nápadné neobvyklým tvarem – protáhle soudečkovitým, s mírně zaškrceným prostředkem. Dužnina je šťavnatá, sladkokyselá a aromatická, s chutí připomínající borůvku doplněnou o kyselejší tón. Bobule dozrávají na konci května nebo začátkem června, tedy jako první ovoce sezóny, dříve než jahody i rané třešně.
Zralost je třeba posuzovat opatrně. Modré vybarvení nastává asi týden před tím, než plody dosáhnou plné sladkosti, a předčasně sklizené bobule chutnají výrazně kysele. Sklizeň se proto provádí ve dvou dávkách, přičemž první sběr se odkládá do chvíle, kdy se plody snadno oddělují od stopky.
Odrůda je cizosprašná a bez jiné současně kvetoucí odrůdy zimolezu v okolí nasadí jen minimum plodů. Pro spolehlivou úrodu se doporučuje vysadit alespoň dvě různé odrůdy vedle sebe; osvědčenými partnery jsou 'Wojtek', 'Gordost Bakczara', 'Jugana' nebo 'Morena'. Kvete velmi časně, obvykle v dubnu, drobnými bledě žlutými zvonkovitými květy, které jsou bohaté na nektar a snášejí mráz kolem minus sedmi stupňů; jarní ochlazení tedy úrodu neohrožuje.
Pěstování je nenáročné. Zimolez vyžaduje slunné až mírně polostinné stanoviště, propustnou, humózní půdu s rovnoměrnou vlhkostí a mírně kyselou reakcí. Dlouhodobé sucho snáší špatně a projeví se zmenšením plodů. Mrazuvzdornost je mimořádná, keř bez poškození přečká teploty pod minus třicet stupňů. Chorobami ani škůdci prakticky netrpí, chemická ochrana není nutná; největší ztráty působí ptáci, proti kterým pomáhá síť. Řez je minimální, po pěti až šesti letech se zmlazuje odstraněním nejstarších výhonů u země.
Plody se konzumují čerstvé, mrazí, zpracovávají na džemy, šťávy, sirupy, ovocná vína a sušené směsi. Obsahují vysoké množství antokyanů a vitaminu C.
Do plné plodnosti dorůstá keř zhruba za čtyři až pět let a poté plodí desítky let bez znatelného poklesu výnosu. Výsadba probíhá s rozestupem metr až metr a půl, odrůdy se v řadě střídají, aby byl pyl dostupný v celém porostu. Zimolez má mělký kořenový systém, proto se okolí keřů mulčuje; mulč udrží vláhu potřebnou v době nalévání plodů a zároveň potlačí plevel, který by mělké kořeny utlačoval.
Zimolez kamčatský roste přirozeně na Sibiři, Kamčatce, na ruském Dálném východě a v severním Japonsku, kde snáší zimy s teplotami hluboko pod minus čtyřicet stupňů. Systematické šlechtění zahájily ruské výzkumné stanice ve druhé polovině 20. století s cílem získat ovoce pro oblasti s velmi krátkou vegetační sezónou. Odrůda 'Siniczka' patří k tomuto okruhu ruských selekcí; jméno je zdrobnělinou ruského slova sinica, tedy sýkora, a zároveň se v něm ozývá kořen sinij – modrý, což odkazuje na barvu plodů. Česky se pro tento druh vžil i název kamčatská borůvka nebo jarní borůvka.