Zvonek lžičkolistý 'Bavaria White' (Campanula cochleariifolia 'Bavaria White') je kultivar drobného horského zvonku, který v přírodě roste ve skalních štěrbinách a na sutích Alp, Karpat a Pyrenejí. Šlechtěná forma je proti planému druhu podstatně kompaktnější a kvete výrazně bohatěji, přičemž si zachovává nároky původní horské rostliny.
Rostlina tvoří nízký, hustý polštář drobných lesklých listů. Přízemní listy jsou okrouhle vejčité až lžičkovité, jen jeden až dva centimetry dlouhé, pravidelně vroubkované a sytě zelené; listy na lodyhách jsou užší a kopinaté. Trs se rozrůstá tenkými podzemními výběžky a plochu zapojuje pozvolna, bez agresivního zabírání okolí. Výška listového polštáře je pouhých pět až osm centimetrů, s květními lodyhami rostlina vystoupá na patnáct až dvacet centimetrů.
Kvetení připadá na období od června do srpna a při vhodné poloze se v září opakuje slabší druhá vlna. Květy jsou převislé, široce zvonkovité, jeden až dva centimetry dlouhé, čistě bílé, na tenkých vlásčitých stopkách, které se při každém závanu větru pohybují. Na jediné rostlině se otevírají desítky květů současně, takže listový polštář je v době vrcholu kvetení téměř neviditelný. Odkvetlé lodyhy se snadno odstraňují a rostlina po nich rychle nasazuje nové. Květy jsou vyhledávané drobnými samotářskými včelami.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně přistíněné, s ranním nebo dopoledním sluncem a odclonou před nejostřejším letním úpalem; v hlubokém stínu se lodyhy protahují a kvetení řídne. Půda má být propustná, spíše chudší, kamenitá nebo štěrkovitá, s neutrální až zásaditou reakcí. Vápnitý podklad rostlině vyhovuje, protože v přírodě roste na vápencích a dolomitech. Rozhodující je odvodnění: stojící voda a zimní vlhko u kořenového krčku jsou nejčastější příčinou úhynu, zatímco mráz rostlině nevadí. V létě potřebuje mírnou, ale pravidelnou vláhu, protože kořenový systém je mělký a v prosychajícím štěrku rychle strádá.
Konečná velikost je malá: trs dosahuje dvaceti až třiceti centimetrů v průměru a při dobré péči se po několika letech spojí do souvislého koberce. Rostlina je plně mrazuvzdorná, snáší i polohy nad tisíc metrů a v zimě nepotřebuje krytí; naopak se jí prospívá vrstva hrubého štěrku kolem krčku, která odvádí vodu. Po třech až čtyřech letech se doporučuje dělení trsu, jinak polštář uprostřed prořídne.
V zahradě se 'Bavaria White' uplatní ve skalkách, ve zdech se suchou spárou, ve štěrkových záhonech, v korytech a miskách, na okrajích cest a mezi nášlapnými deskami. Dobře snáší sousedství jiných horských trvalek s podobnými nároky, jako jsou tařice, rozchodníky, netřesky, hvozdíky a kostřavy. V nádobách vyniká převislý charakter květů, které přesahují přes okraj. Bílá varianta se často kombinuje s modrou 'Bavaria Blue' do dvoubarevných ploch.
Množení je snadné dělením trsu nebo řízkováním nezkvetlých výhonů v květnu a červnu; ze semene rostliny vzcházejí ochotně, ale potomstvo kultivaru není barevně vyrovnané. Nejčastějším problémem pěstování nejsou choroby, ale slimáci, kteří ohryzávají mladé listy na jaře, a myši, které v zimě podhrabávají trsy v suché skalce. Rostlina není dlouhověká v tom smyslu, že by jednotlivý trs vydržel desítky let bez zásahu; udržuje se však sama tím, že tvoří nové výběžky po obvodu, a při občasném dělení zůstává na místě trvale.
Campanula cochleariifolia je alpský druh popsaný roku 1809 Franzem de Paula von Lamarckem; druhové jméno odkazuje na tvar přízemních listů připomínajících lžičku, latinsky cochlear. V české literatuře se objevuje i jako zvonek maličký nebo zvonek lžičníkolistý. Skupina kultivarů řady Bavaria pochází z německého trvalkového šlechtění konce dvacátého století a byla vybrána pro kompaktnost a hustotu kvetení; oproti planému druhu, který na sutích tvoří rozvolněné kolonie, drží tvar a hodí se i do nádob. Jméno odkazuje na Bavorsko, kde druh v alpské části země přirozeně roste.