Zvonek okrouhlolistý 'Alba' (Campanula rotundifolia 'Alba') je bíle kvetoucí forma domácí vytrvalé byliny z čeledi zvonkovitých. Základní druh je rozšířený po velké části severní polokoule, v Evropě od nížin až do horských poloh; v české krajině patří k běžným rostlinám suchých trávníků, mezí, skalnatých svahů a okrajů cest. Bílé jedince příroda vydává jen zřídka a právě z nich vznikla zahradní forma vedená pod jménem 'Alba'.
Habitus je vzdušný a záměrně nenápadný. Z krátkého větveného oddenku vyrůstá přízemní růžice okrouhlých až ledvinitých listů na dlouhých řapících — právě jim druh vděčí za české i latinské jméno. Tyto listy bývají v době květu už zaschlé, takže je na kvetoucí rostlině často nelze spatřit. Lodyžní listy jsou naopak úzce čárkovité, téměř trávovité, a celý trs díky nim působí jemně a průsvitně.
Květy visí jednotlivě nebo po několika v řídkých hroznech na tenkých, přesto pružných lodyhách. Koruna je zvonkovitá, zhruba dva centimetry dlouhá, u této formy čistě bílá, jen v hrdle občas s nazelenalým tónem. Poupata jsou nejprve úzce válcovitá a nafouknou se teprve krátce před rozkvětem. Po odkvětu dozrávají drobné tobolky, které se otevírají otvůrky u báze, a lehká semena z nich vytřásá vítr.
Sezónní průběh je pozvolný. Růžice raší brzy z jara a drží se nízko při zemi, květní lodyhy se zvedají až koncem května. Kvetení začíná v červnu a pokračuje v postupných vlnách přes celé léto do září; v chladnějších a vlhčích letech se protahuje ještě dále. Na podzim nadzemní část zasychá, oddenek přezimuje pod zemí a na jaře obrazí znovu. Zimní ozdobnou strukturu druh nevytváří. Přezimuje pouze oddenek s několika obnovovacími pupeny těsně pod povrchem půdy.
Stanovištěm je plné slunce až lehký polostín. Půdě vyhovuje propustná, spíše chudší, písčitá nebo štěrkovitá, klidně mělká a v létě vysychavá; těžkým, ulehlým a trvale mokrým půdám se rostlina vyhýbá, protože v nich přes zimu vyhnívá. Reakce půdy může být kyselá i mírně vápnitá. Mrazuvzdornost je plná, druh roste i v horských polohách a zimní ochranu nepotřebuje. Sucho snáší dobře, jen kvete kratší dobu. Ve volné krajině roste běžně i ve spárách skal a na mělkých půdách nad skalním podložím, což míru jeho skromnosti ukazuje přesně.
Vzrůst je nízký. Trs listů zůstává při zemi, s květními lodyhami rostlina dosahuje zhruba dvaceti až třiceti centimetrů, ve vlhčích a živnějších podmínkách i čtyřiceti. Do šířky se rozrůstá pomalu krátkými oddenky a doplňuje se mírným samovýsevem, takže po několika letech vzniká volný, prostupný porost. Pro plošnou výsadbu se počítá zhruba devět až dvanáct rostlin na metr čtvereční, jednotlivé trsy vyniknou spíše ve spárách.
V zahradě je bílý zvonek okrouhlolistý typickou skalničkou a rostlinou suchých, přírodě blízkých výsadeb. Uplatní se ve skalce a na štěrkovém záhonu, ve spárách suchých zídek a schodů, v korytech i v nádobách s chudším substrátem a v květnatých loukách, kde volně prorůstá travním porostem. Zvládá také střešní substráty a extenzivní výsadby na plochých střechách.
Kombinuje se s rostlinami stejného stanoviště: mateřídouškou, rozchodníky, kociánkem, devaterníkem, nízkými kavyly a kostřavami. Bílá barva funguje jako spojovací prvek mezi sytějšími tóny a v podvečerním světle zůstává čitelná déle než modrá. Sousedství vzrůstných a hustých trvalek rostlině nesvědčí, protože v konkurenci o světlo brzy prořídne.
Druh popsal Carl Linné v roce 1753 a druhové jméno rotundifolia, okrouhlolistý, mu dal podle přízemních listů, které v době květu už obvykle chybějí — botanická past, kvůli které rostlinu začátečníci často přehlédnou. Rodové jméno Campanula je zdrobnělina latinského campana, zvon, a odkazuje na tvar koruny. V Británii se druhu říká harebell nebo Bluebell of Scotland a ve skotské tradici se s ním pojí pověsti o vílách. Bílé formy planě rostoucích zvonků byly odedávna sbírány jako rarita a v zahradnickém obchodu se ustálily pod jednoduchým označením 'Alba', tedy bílá; nejde o šlechtitelský výtvor s doloženým autorem, ale o množenou barevnou odchylku původního druhu.