Akébie pětičetná (Akebia quinata) je ovíjivá dřevitá liána z východní Asie, pěstovaná pro jarní vonné květy a jemně členěné olistění. Výhony se samy ovíjejí kolem opory a během pěti až deseti let pokryjí pergolu, plot nebo mříž do výšky 6 až 10 m. Stejně ochotně se rozrůstá do stran, a proto potřebuje dost místa.
List je dlanitě složený z pěti oválných až obvejčitých lístků dlouhých 2 až 7 cm. Svrchu je tmavě zelený, zespodu sivozelený a v chladném počasí dostává fialový nádech. Olistění je poloopadavé: v mírné zimě část listů na výhonech vydrží, v tuhé zimě opadá.
Kvete v dubnu a květnu, krátce po rašení. Z výhonů visí řídké hrozny po čtyřech až deseti květech bez korunních plátků, purpurově hnědých až čokoládově fialových. Na jedné rostlině jsou samčí i samičí květy; samičí měří 2 až 3 cm, samčí jsou drobnější. Vůně připomíná kakao s vanilkou, a tak se liána hodí k posezení, ke vchodu nebo nad lavičku.
Plody jsou fialové, párkovité, 5 až 10 cm dlouhé, s bílou sladkou jedlou dužinou a dozrávají v září a říjnu. Na zahradě jsou ale vzácností. Nasadí je jen tam, kde rostou dvě geneticky odlišné rostliny a opylí se navzájem, a navíc až po dlouhém teplém létě. Jedna rostlina ani rostliny z ní namnožené plody nedají.
Půdu si příliš nevybírá. Zvládne jíl, hlínu i písek, vápnitou i kyselou zeminu, nejlépe roste v lehčí, čerstvě vlhké a propustné hlíně. Daří se jí na slunci i v polostínu a snese dokonce dost stínu, takže ozelení i východní nebo severní stěnu. Mrazuvzdornost je do -25 °C. Škůdci ji obvykle nenapadají, vzácně ji poškodí václavka.
Bez opory se neobejde, nejlépe poslouží mříž, napnutá lanka nebo pergola. Řez stačí lehký po odkvětu v květnu a červnu, kdy se odstraní slabé výhony. Pozornost zaslouží výhony ležící na zemi: zakořeňují a liána se jimi rozlézá do okolí. V přírodní zahradě lze této vlastnosti využít a nechat ji krýt půdu pod stromy. Dobře se snáší s plaménky a pnoucími růžemi a zakryje i starý kmen.