Borovice vejmutovka 'Minima' (Pinus strobus 'Minima') je zakrslá vejmutovka s ploše kulovitým tvarem a měkkým jehličím. Od planého druhu, který roste do vysokého stromu, si vzala jemnost a barvu jehlic, velikostí však patří do skalky nebo malé předzahrádky.
Tvoří hustě větvený keřík, který je zpočátku spíš kulovitý a s věkem se zplošťuje do nízké kopule. Roste pomalu, po deseti letech měří 50 cm až 1 m na výšku a 1 až 1,5 m na šířku. V dospělosti je vysoký 1 až 1,5 m.
Jehlice stojí po pěti, jsou tenké, měkké a ohebné. Barvou jsou modrozelené až stříbřitě zelené a odstín si drží po celý rok. Výhony jsou tenké a tmavě hnědé, takže na nich jehličí vynikne.
Nejbližší protějšek v nabídce je 'Radiata', která má po deseti letech asi 70 cm na výšku a 1 m na šířku. Liší se paprsčitě rozčepýřenými jehlicemi a ve stáří umí vytvořit vrcholový výhon a začít růst vzhůru. 'Minima' se naopak s věkem spíš rozlévá. Od sloupovité 'Fastigiata' ji dělí celý charakter: tam strom do aleje, tady keřík k cestě.
Vejmutovka je citlivější, než napovídá její mrazuvzdornost. Vyžaduje plné slunce a propustnou, kyselou až neutrální půdu, nejlépe písčitou. Na vápenci a při vysokém pH jehlice žloutnou, těžký jíl a zamokření jí poškozují kořeny. Vadí jí také zimní vítr: na straně vystavené slunci a mrazivému větru mohou jehlice hnědnout, proto patří do závětří. Posypová sůl z cesty pálí jehličí, takže k silnici nepatří.
Nejvážnější chorobou je rez vejmutovková, jejímž mezihostitelem jsou rybízy a meruzalky. Kde jsou na zahradě černé rybízy nebo plodové meruzalky, je třeba dát této borovici co největší odstup; napadení se pozná podle odumírajících větví a poškozené kůry.
Hodí se na skalku, do vřesoviště, jako obruba a modravý akcent v malé zahradě. Vydrží i bez řezu, kompaktní tvar si udržuje sama a měkkým jehličím se dobře uplatní u místa, kudy se chodí.