Fíkovník smokvoň 'Brown Turkey' (Ficus carica 'Brown Turkey') je nejrozšířenější a v mírném pásmu nejspolehlivější odrůda fíkovníku. Roste jako opadavý keř nebo menší strom, dorůstá zpravidla dvou až čtyř metrů, má široký, lehce převislý habitus a velké dlanitě laločnaté listy, které samy o sobě působí dekorativně.
Plody jsou středně velké až větší, hruškovité, se slupkou hnědavě bronzovou až červenohnědou, směrem ke stopce často fialově naběhlou. Dužnina je světle růžová až jantarová, jemná, velmi sladká a šťavnatá, s harmonickou, lehce medovou chutí. Vnitřní semínka jsou drobná a nerušivá. Plody se sklízejí v okamžiku, kdy měknou a stopka se ohýbá; dozrálý fík se nesmí odkládat, protože rychle přezrává a plesniví.
Odrůda plodí ve dvou vlnách. První úroda dozrává na loňském dřevě koncem července až v polovině srpna, druhá na letošních výhonech od poloviny září do poloviny října; v chladnějším roce druhá vlna nemusí dozrát celá. 'Brown Turkey' je partenokarpická, což znamená, že plody nasazuje bez opylení – nepotřebuje tedy ani opylovače, ani specifickou vosičku fíkovou, bez níž mnohé jižní odrůdy v našich podmínkách neplodí. To je hlavní důvod její vhodnosti pro střední Evropu.
Mrazuvzdornost patří k nejvyšším mezi fíkovníky. Vyzrálé starší rostliny snášejí přibližně minus osmnáct až minus dvacet stupňů, mladé rostliny podstatně méně, zhruba minus deset až minus patnáct. I při promrznutí nadzemní části fíkovník obvykle obrazí od báze, ztratí ale úrodu první vlny.
Stanoviště má být slunné, teplé a chráněné, nejlépe u jižní nebo jihozápadní stěny domu, v atriu nebo na dvoře, kde zeď akumuluje teplo a pomáhá vyzrání dřeva i plodů. Půda propustná, spíše lehčí, neutrální až mírně zásaditá; fíkovník nesnáší zamokření, sucho naopak snáší dobře. Kořenový prostor se na zimu mulčuje. Rostlina se pěstuje i v nádobě, kterou lze na zimu přesunout do chladné světlé místnosti.
Plody se konzumují čerstvé, suší, zavařují, zpracovávají na džemy a chutney nebo se nakládají do alkoholu. Sušené fíky si zachovávají sladkost i aroma. Čerstvé se kombinují s vyzrálými sýry, ořechy a šunkou; k tepelné úpravě se hodí méně, protože jemná dužnina se rozpadá.
Fíkovník lze pěstovat i v nádobě, kterou se na zimu přesune do chladné světlé místnosti s teplotou kolem pěti stupňů. Rostlina v tomto období shodí listy a přejde do klidu; zálivka se omezí na minimum, ale kořenový bal nesmí zcela vyschnout.
Fíkovník patří k nejstarším kulturním rostlinám vůbec – jeho pěstování je v oblasti Úrodného půlměsíce doloženo už před více než jedenácti tisíci lety, tedy dříve než obiloviny. Latinský přívlastek carica odkazuje na Kárii, oblast v jihozápadní Malé Asii, odkud fíky do antického Řecka proudily. Odrůda 'Brown Turkey' je stará anglická selekce známá nejpozději z 18. století, kdy se pěstovala ve vyhřívaných zahradních zdech britských panských sídel; jméno kombinuje barvu plodu s domnělým východním původem. Označení se dodnes používá i v Severní Americe, kde patří k nejpěstovanějším fíkovníkům vůbec.