Halézie karolínská (Halesia carolina) je opadavý keř nebo malý strom, který se pěstuje hlavně pro jarní kvetení. Většinou roste vícekmenně jako mohutný keř, nabízí se ale i vedená na kmínku. V našich podmínkách dorůstá 5 až 8 m výšky a 4 až 8 m šířky, bývá tedy zhruba stejně široká jako vysoká. Koruna je široce vázovitá a polootevřená, starší větve se s věkem obloukovitě rozklánějí do stran. Roste středně rychle.
Kvete v dubnu a květnu. Bílé zvonkovité květy kolem 1,5 cm visí po dvou až šesti ve svazečcích podél větví a otvírají se během rašení listů, takže je keř obsypaný bílými zvonky ještě před plným olistěním. Protože se zvonky sklánějí dolů, nejlépe vyniknou při pohledu zespodu, třeba od lavičky nebo z cesty vedoucí pod korunou. Květy vyhledávají včely.
Po odkvětu dozrávají nápadné plody: zhruba 3 cm dlouhé oválné peckovice s podélnými křídly. Zprvu jsou zelené, pak zhnědnou a visí na tenkých stopkách a na větvích vydrží dlouho, často i po opadu listí. List je vejčitý až oválný, 6 až 10 cm dlouhý a svěže zelený, na podzim žloutne. Šedohnědá až šedočerná borka starších kmenů se rozpraskává a odlupuje.
O úspěchu rozhoduje půda. Halézie potřebuje kyselou až neutrální, humózní a živnou zeminu, stále vlhkou, ale propustnou, bez zamokření. Vápnitá půda jí nesvědčí. Daří se jí na slunci i v polostínu. Kořeny jdou hluboko a jsou tvrdé; dlažbu ani zpevněný povrch u kmene nesnáší, kolem sebe potřebuje volnou půdu, kterou udrží vlhkou a kyselou mulč z kůry nebo listí. Je mrazuvzdorná.
Zvláštní řez nepotřebuje. Když je třeba keř prosvětlit, dělá se to hned po odkvětu, aby nepřišel o květy na příští jaro.
Hodí se jako solitéra do trávníku menší zahrady, do atria, k terase nebo do parku, pěstovat ji lze i ve velké nádobě. Dobře se doplní s rododendrony, azalkami a dalšími rostlinami kyselé půdy, se kterými sdílí nároky na stanoviště.