Josta 'Josta' (Ribes nidigrolaria 'Josta') je mezidruhový kříženec černého rybízu s angreštem a severoamerickým druhem Ribes divaricatum. Vyšlechtil ji Rudolf Bauer v Max-Planckově ústavu pro šlechtění rostlin v Kolíně nad Rýnem jako tetraploid získaný po ošetření kolchicinem a do obchodu se dostala v roce 1977. Mezi červenými rybízy stojí mimo řadu: podle délky hroznu ani podle kyselosti se s nimi srovnávat nedá, protože jde o jinou rostlinu s jiným plodem.
Keř roste velmi bujně, vzpřímeně až široce rozkladitě a vytváří dlouhé převisající letorosty; v dospělosti měří 150 až 200 cm na výšku i na šířku. Výhony jsou zcela bez trnů a list stojí vzhledem mezi oběma rodiči, jen postrádá typickou vůni černého rybízu. Prodává se jako keř, stromkový tvar se u ní nenabízí. Mohutnost z ní dělá solitéru nebo základ volně rostoucího plotu; na malý záhon je příliš velká a v tom je opakem kompaktního 'Juniferu'.
Plody jsou černé až černofialové, matné, větší než bobule černého rybízu a menší než angrešt, zhruba 1 až 2 cm velké, v krátkých hroznech po třech až pěti kusech. Slupka je střední až silnější, hladká a bez chloupků. Chuť je sladká s malým podílem kyseliny, bobule obsahují 9 až 10 procent cukru a aroma stojí mezi černým rybízem a angreštem. Naplno se rozvine až v úplné zralosti, nedozrálé bobule chutnají fádně. Úrodu lze jíst čerstvou, zavařit na džem, lisovat na šťávu nebo zamrazit.
Zrání začíná v polovině července, táhne se do srpna a bobule v jednom hroznu nedozrávají najednou. Sběr je proto pracnější než u kteréhokoli červeného rybízu v nabídce: hrozen nejde strhnout vcelku jako u 'Rovady' nebo 'Detvanu', bobule se trhají jednotlivě a ve více průchodech. Kdo chce sklidit rychle, narazí právě tady. Výnos je vysoký a pravidelný, vyšší než u obou rodičovských druhů. Druhou odrůdu k nasazení plodů nepotřebuje, květy ale musí navštívit hmyz.
Zdraví je nejsilnějším argumentem pro jostu. Vysoce odolná je k padlí, antraknóze, rzi vejmutovkové i k vlnovníku rybízovému, tedy ke škůdci, kvůli kterému se černý rybíz ze zahrad vyklízí. Červené rybízy 'Detvan', 'Losan' a 'Jonkheer van Tets' naproti tomu silně napadá vlnovník puchýřnatý. Josta kvete v dubnu až květnu nenápadnými zelenavými květy a keř je mrazuvzdorný. Snese slunce i polostín, nejlépe roste ve středně těžké, humózní a nevysychavé půdě. Mohutnému keři je dobré nechat dost místa a letorosty nezkracovat, protože plodí na jednoletém i starším dřevě.
Jméno 'Josta' je složeno z německých slov Johannisbeere (rybíz) a Stachelbeere (angrešt) a stejné jméno nese v Německu i celá skupina jostabeere. Botanické jméno Ribes nidigrolaria vzniklo složením jmen tří rodičovských druhů. Vedle 'Josty' se pěstují mladší josty 'Jostine' a 'Jogranda' se slabším vzrůstem; 'Josta' je z nich nejstarší a nejbujnější. V obchodě je od roku 1977 a za tu dobu se z ní stal nejznámější zástupce celé skupiny.