Kosatec Louisianský 'Black Gamecock' (Iris louisiana 'Black Gamecock') je vytrvalá bahenní trvalka pro vlhký břeh i mělkou vodu. Louisianské kosatce netvoří samostatný druh, jde o skupinu zahradních kříženců několika severoamerických kosatců z bažin a lužních lesů na dolním toku Mississippi. 'Black Gamecock' k ní patří jako jedna z nejznámějších a nejdéle pěstovaných odrůd a v Evropě se nabízí častěji než ostatní.
Ze vzpřímeného trsu vyrůstají široké mečovité listy sytě zelené barvy. Jejich základem je plazivý oddenek uložený mělce pod povrchem, který se každý rok prodlouží, takže trs pomalu putuje do stran. Agresivně se nešíří, po několika letech však střed porostu prořídne.
Na jednom stvolu se otevírají dva až tři ploché květy o průměru až 15 cm. Jsou sytě tmavě modrofialové se sametovým povrchem, který pohlcuje světlo, a proto z odstupu vypadají černé. Po vnějších okvětních lístcích se táhne úzký zlatožlutý signál, jediné světlé místo v celém květu, podle něhož se orientují opylovatelé. Vousy, jaké mají kosatce německé, tu chybějí. Vnější lístky se rozkládají skoro vodorovně, celý květ tak leží v jedné rovině a dobře se čte i shora, odkud se rostliny u jezírka nejčastěji prohlížejí.
Kvete v červnu a červenci, v dobrém roce ještě v srpnu. V největším letním horku listy částečně zatahují a na podzim znovu obrůstají; zelené zůstávají dlouho do zimy, než je spálí silný mráz. Vylomení odkvetlých stvolů s tobolkami trs posílí na další sezonu.
Potřebuje slunce, v polostínu kvete slaběji a stvoly se vytahují. Roste ve vlhké půdě na břehu i přímo ve vodě, nejlépe ve slunné mělčině s hladinou deset až třicet centimetrů nad kořenovým balem. Substrát má být kyselý, živný, humózní až písčitohlinitý; zaplavení snáší i během květu, vyschnutí ne. Ve vápnitém a zásaditém prostředí listy žloutnou.
Vydrží mráz do -23 °C. V mělčině, která promrzá až ke dnu, oddenek trpí, proto je jistější hloubka, kde voda u dna nezamrzá, a na břehu přikrývka z listí a chvojí. Dorůstá 60 až 80 cm, trs je 50 až 60 cm široký. Dělí se koncem léta po odkvětu a dělení snáší dobře.
Patří do bahenní a mělkovodní části okrasných i koupacích jezírek, do dešťových záhonů a vlhkých trvalkových výsadeb. Tmavý květ vynikne před světlým pozadím, třeba vedle kosatce žlutého, blatouchu, ostřic nebo světlých trav; před tmavou hladinou naopak zaniká. Hodí se k řezu a zvěř ani slimáci o něj nestojí. Dodává se v jezírkovém koši i v běžném kontejneru, takže poslouží stejně v jezírku jako ve vlhkém záhoně.
Odrůdu vyšlechtil americký šlechtitel Frank Chowning a zaregistroval ji v roce 1978. Do prodeje ji o dva roky později, v roce 1980, uvedla školka Melrose Gardens. Od té doby se drží v nabídce na obou stranách Atlantiku a za bezmála půl století patří mezi louisianskými kosatci k nejstálejším odrůdám v zahradách.