Mamota úzkolistá (Kalmia angustifolia) je nízký stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých, domácí na východě Severní Ameriky od Newfoundlandu a Quebeku přes oblast Velkých jezer a Novou Anglii po Virginii. Proti mohutnější mamotě širokolisté, která je v zahradách běžnější, má úzké listy a zůstává nízká.
Keř je široce rozložitý. Z podzemních oddenků vyrážejí nové vzpřímené prýty, a rostlina se tak s věkem mění v hustý, pomalu se rozšiřující porost. V zahradě dorůstá 30 až 60 cm na výšku a 80 až 100 cm na šířku; této velikosti dosáhne až po mnoha letech, protože roste vyloženě pomalu.
Listy jsou úzce podlouhlé a kožovité, na líci matně modrozelené, na rubu světlejší, a vyrůstají typicky po třech v přeslenech, méně často vstřícně. Zůstávají na keři přes zimu. Na podzim tmavnou a přibarvují se do vínově purpurového nádechu, který drží až do jara, takže porost má barvu i v době, kdy zahrada odpočívá.
Květ má pětičetnou srostlou korunu ve tvaru mělké misky, sytě růžovou až karmínově purpurovou. Deset prašníků je zasunuto do kapsiček v koruně a při doteku opylovače se pružně uvolní. Květy se otevírají v hustých postranních chocholících kousek pod vrcholem loňského výhonu, nad nimiž zároveň raší nový letorost; podle toho se druh pozná od bahenních příbuzných, které kvetou na samém konci větévky. U nás kvete v červnu. Plodem je drobná suchá tobolka s mnoha semeny, která na keři vytrvává do zimy.
Raší pozdě a přírůstky jsou krátké. Po odkvětu keř zakládá pupeny na příští rok, a odkvetlé chocholíky se proto vystříhají hned; jinak se prakticky neřeže, odstraňují se jen suché větve.
O úspěchu rozhoduje půda. Musí být kyselá, s vysokým podílem rašeliny a humusu, lehká, propustná a rovnoměrně vlhká; při vyšším pH se objeví chloróza a keř strádá. V přírodě roste na rašeliništích, na vlhkých lemech borových lesů i v sušších písčitých polohách, vždy však na kyselé a chudé půdě. Nejbohatěji kvete na plném slunci, snese polostín, v hlubokém stínu ale řídne a květů ubývá. Mělké kořeny jsou citlivé na vysychání, trvalá vrstva jehličnatého mulče je proto pro keř podstatná.
Je velmi mrazuvzdorná, v přírodě sahá daleko na sever. V zahradě ji tedy neohrozí zima, ale letní sucho a vápnitá půda. Všechny části keře obsahují grayanotoxiny a jsou jedovaté.
Uplatní se tam, kde je kyselá půda už připravená: v rododendronových a azalkových výsadbách, ve vřesovištích, na okrajích jehličnatých skupin, ve stinnějších partiích skalek a v nádobách s rašelinným substrátem. Jako podrost vyšších pěnišníků zaplní patro pod jejich korunami a v červnu je doplní druhou vlnou květu.
V Severní Americe je mamota úzkolistá běžným keřem rašelinišť a řídkých borových lesů. Osadníkům působila škody na pastvinách: ovce, které ji spásaly, se otravovaly, protože keř obsahuje grayanotoxiny typické pro celou čeleď vřesovcovitých. Patří také k dřevinám, které rychle obsadí plochu po požáru nebo těžbě, protože nové prýty raší z oddenků skrytých pod povrchem půdy. V Kanadě je proto vnímána i jako konkurent lesních výsadeb.