Meruňka 'Harcot' (Prunus armeniaca 'Harcot') je kanadská odrůda z roku 1978, která se v našich podmínkách prosadila díky rané sklizni, samosprašnosti a nadprůměrné odolnosti proti zimním mrazům. Patří k odrůdám, které lze pěstovat i mimo nejteplejší meruňkové oblasti.
Plody jsou středně velké až velké, mírně oválné až kuželkovité. Slupka je oranžová s tmavším červeným líčkem na osluněné straně, dužnina oranžová, pevná, aromatická, chuti sladce navinulé. Od pecky se odděluje jen slabě, pecka na dužnině mírně ulpívá. Sklizené plody nejsou vhodné pro delší přepravu ani skladování, protože po dosažení konzumní zralosti rychle měknou.
Zrání nastává v první až druhé dekádě července, zhruba osm dní před odrůdou 'Velkopavlovická', takže 'Harcot' meruňkovou sezonu otevírá. Odrůda je samosprašná a plodí spolehlivě i jako jediná meruňka v zahradě; přítomnost dalšího stromu úrodu nepodmiňuje. Plodnost je vysoká a nastupuje brzy po výsadbě. K přednostem patří odolnost proti šárce švestek, viróze, která u citlivějších odrůd znehodnocuje plody a zkracuje životnost stromu, a dobrá odolnost proti houbovým chorobám.
Strom roste středně bujně a vytváří vzdušnou korunu se silnějšími kosterními větvemi. Meruňky se množí roubováním a podnož rozhoduje o vzrůstu, ujímavosti i snášenlivosti půdy. Na myrobalánu strom roste bujněji a snese i těžší a sušší půdy, na podnoži ze zelené renklódy zůstává slabší a hodí se do menších zahrad. Volba podnože se řídí půdními podmínkami stanoviště.
Stanoviště má být slunné, teplé a chráněné před studeným severním prouděním, půda propustná, spíše lehčí, s dostatkem vápníku a bez zamokření. V těžkých, studených a zamokřených půdách meruňka trpí odumíráním větví i celých stromů. Řez se u peckovin provádí v létě po sklizni nebo časně na jaře, protože rány se v teple rychleji hojí a klesá riziko infekce.
Plody se hodí k přímému konzumu, na kompoty, marmelády, sušení i destiláty. Pro zpracování se sklízejí o něco dříve, dokud je dužnina pevná a plody v nálevu nerozpadají.
Souhrnně vzato je 'Harcot' odrůda pro pěstitele, který chce meruňky sklízet brzy a bez závislosti na opylovači. Ranost, samosprašnost a odolnost proti mrazu i šárce vyvažují krátkou trvanlivost plodů; ta je při pěstování na zahradě bez významu, protože úroda se spotřebuje nebo zpracuje během několika dnů. Ve srovnání s pozdněji kvetoucími odrůdami nese vyšší riziko poškození květů jarními mrazíky, což vyrovná chráněná poloha a výsadba mimo mrazovou kotlinu.
'Harcot' pochází z kanadské výzkumné stanice Harrow v provincii Ontario a do praxe byla uvedena v roce 1978. Název vznikl spojením jména stanice Harrow a anglického apricot, tedy meruňka; stejný způsob tvoření nesou i sesterské odrůdy 'Harlayne', 'Harogem' nebo 'Hargrand'. Kanadské šlechtění meruněk se od počátku soustředilo na odolnost proti zimním mrazům a proti šárce švestek, tedy na vlastnosti rozhodující pro pěstování mimo tradiční jižní oblasti. Botanický přívlastek armeniaca odkazuje na Arménii, odkud podle antické tradice meruňka do Evropy přišla; skutečnou domovinou druhu je ovšem severní Čína, odkud se rozšířil po Hedvábné stezce.