Modráska srdčitá 'Alba' (Pontederia cordata 'Alba') je vytrvalá bahenní rostlina, bíle kvetoucí forma druhu, který v přírodě roste na okrajích jezer, tůní a pomalých toků od východní Kanady až po Jižní Ameriku. Od modře kvetoucího typu ji odliší jediný znak, zato na první pohled: klasy nejsou modrofialové, ale čistě bílé. Tvar listu, stavba trsu, nároky na hloubku vody i zimování zůstávají stejné.
Trs je vzpřímený a pevný a vyrůstá z plazivého oddenku uloženého v bahně. Listy sedí na dlouhých řapících, čepel je srdčitá až podlouhle srdčitá, tuhá, lesklá a sytě zelená, takže si drží tvar i ve větru. Nad olistění se zvedají stvoly s hustým válcovitým klasem drobných nálevkovitých kvítků. Klas rozkvétá postupně odspodu nahoru, jednotlivý květ vydrží jen den, celé květenství ale kvete několik týdnů a trs tak působí stále rozkvetle. Po odkvětu zůstává drobná nažka ukrytá ve vytrvalém okvětí.
Sezona začíná pozdě a trvá dlouho. Rašení přichází až v květnu, když se voda prohřeje, a kvetení běží od června do srpna, na výsluní i do září. Na podzim list žloutne a s prvními mrazy nadzemní část odumře, oddenek přečká zimu pod vodou. Na jaře obráží pomalu, s čímž je dobré počítat při plánování výsadby kolem jezírka.
Nejbohatěji kvete na plném slunci, snese i mírný polostín. Do koše patří těžký, živný a jílovitý substrát nebo říční štěrk s příměsí jílu; lehké rašelinné směsi voda z koše vyplavuje. Místo má v bahenní a mělkovodní zóně, s vodou nejvýš 20 až 25 cm nad kořenovým balem, stačí jí ale i trvale zamokřená půda bez volné hladiny. Oddenek snáší mrazy do -10 °C, pokud zimuje pod vrstvou vody, která nezamrzne. Z mělkých nádrží, které promrzají až ke dnu, se koš na zimu stěhuje na hlubší místo.
Mezi vodními trvalkami patří ke středně vysokým. Stvoly měří 50 až 70 cm, trs je široký kolem 60 cm a proti modře kvetoucí modrásce srdčité zůstává o něco kompaktnější. Krátké oddenky ho rozšiřují jen pomalu a mezi agresivní vodní rostliny nepatří. Po několika letech se ale přerostlý trs dělí, jinak slábne kvetení. Bílou barvu spolehlivě zachová jen dělení oddenku, semenáče ji nedrží. Pěstování v koši má proto dvojí smysl: substrát se nevyplavuje a trs se dá kdykoli vyjmout, rozdělit nebo přenést do hloubky bez zásahu do zbytku nádrže.
Hodí se do mokřadní zóny menších i středních jezírek, k okrajům koupacích nádrží, do nádobových minijezírek a do dešťových záhonů se stálou vlhkostí. Bílé klasy rozjasní stinnější kout u vody. Dobře se snese s kosatcem sibiřským, blatouchem a šípatkou; vedle modré formy téhož druhu vznikne kontrast dvou barev při stejném tvaru rostliny. Na květy létají včely a čmeláci. Tuhé lesklé listy zůstávají čisté a nepoléhají, takže trs drží úhledný vzhled celou sezonu.