Orobinec nejmenší (Typha minima) je vytrvalá bahenní bylina a nejdrobnější orobinec, se kterým se lze v Evropě setkat. Kde by orobinec širokolistý, vysoký přes dva metry, zabral celou malou nádrž, zůstává tento druh v zahradě mezi 30 a 60 cm. Z plazivého oddenku každý rok vyhání nové svazky stébel a pozvolna obsazuje okolní bahno.
Porost působí trávovitě až nitkovitě. Kvetoucí a nekvetoucí výhony se od sebe nápadně liší: lodyhy s květem nesou listy většinou úplně bez čepele, nanejvýš s čepelí jeden až dva centimetry dlouhou, kdežto listy nekvetoucích výhonů měří 15 až 40 cm a jsou široké jen jeden až tři milimetry. Lodyha je přímá, dole zahalená pochvami, nahoře bezlistá.
Na první pohled se druh pozná podle květenství. Horní samčí palice je válcovitá a dlouhá tři až osm centimetrů, dolní samičí květenství je válcovité až vejčité, tmavě hnědé a měří jen 1,5 až 4,5 cm. Mezi nimi zůstává úsek holého stvolu, zatímco u běžných orobinců obě části na sebe navazují. Plodem jsou ochmýřené eliptické nažky.
Na jaře raší a kvete od května do srpna. Samčí palice po odprášení uschne a opadá, samičí na stvolu tmavne a drží tvar hluboko do zimy; teprve jarní vítr ji rozebere a nažky se rozletí. Nadzemní část na podzim zatahuje a rostlina na jaře obráží z oddenku.
V přírodě osídluje dočasně zaplavované písčité a štěrkové náplavy horských a podhorských řek, hlavně těch, které tečou z vápencových masivů, a druhotně se objevuje ve štěrkovnách a na písčitých březích rybníků. V zahradě proto chce plné slunce a trvale vlhkou až mokrou humózní půdu nebo mělkou vodu 5 až 15 cm nad kořenovým balem; kolísání hladiny jí nevadí. Do koše patří těžký písčitohlinitý substrát s jílem, lehké rašelinné směsi se vyplavují a kalí vodu. Je mrazuvzdorný a oddenek pod vodou přezimuje bez ochrany.
Šířku neurčuje trs, ale oddenek, který se plazí do stran. Ve volné bahenní zóně druh rok od roku zabírá víc plochy a potlačuje slabší sousedy, v koši zůstane v mezích a snadno se dělí.
Uplatní se všude, kde je potřeba svislý akcent v malém měřítku: na okraji menšího jezírka, v nádobovém minijezírku na terase, v kořenové čistírně i v mělké zóně koupací nádrže. Se sítinami, ostřicemi, blatouchem bahenním a kosatcem žlutým tvoří přirozeně působící společenstvo. Palice se hodí do suchých vazeb a hustý porost skrývá vodní hmyz a drobné obojživelníky, což u malé nádrže hodně znamená.
Přirozeně roste na štěrkových náplavech horských řek od Francie a zemí Beneluxu přes střední Evropu a Kavkaz až do východní Číny. Regulace toků a stavby přehrad tato proměnlivá stanoviště z velké části zničily. V Česku byl orobinec nejmenší zaznamenán počátkem 20. století na rybníčku u jihočeských Hrdlořez a dnes patří mezi vyhynulé druhy naší květeny; na Slovensku je na tom stejně. Ve Francii a ve Švýcarsku je chráněn zákonem a patří k přísně chráněným rostlinám Bernské úmluvy. Rostliny v zahradnictvích pocházejí z kultury.