Pěnišník 'Kyllikki' (Rhododendron 'Kyllikki') je stálezelený velkolistý keř z moderního finského šlechtění, zaměřeného na mimořádně mrazuvzdorné velkokvěté hybridy. Vznikl z křížení odrůd 'Helsinki University' a 'Ken Janeck', které finský šlechtitel Kristian Theqvist provedl v roce 2002. Jméno a zápis do registru dostal o patnáct let později, v roce 2017.
Keř je kompaktní, hustě větvený, s tuhými výhony. Kožovité eliptické listy jsou tmavě zelené, na líci mírně lesklé a s hladkým okrajem; na koncích výhonů stojí v pravidelných přeslenech, takže keř vypadá upraveně i mimo květ. List vydrží celý rok a zimou se nepoškodí ani nezbarví do bronzova, jak se stává u citlivějších odrůd.
Hlavní ozdobou jsou květy. Jsou poloplné, s více korunními plátky, než je u pěnišníků běžné. Rozvíjejí se světle purpurově růžové a v průběhu několika dnů přecházejí do bílé. Na keři, často i v jediném kulovitém květenství, jsou proto současně květy v různých fázích přechodu. Zvláštností jsou přeměněné tyčinky: prašníky mají drobné blanité křídlo a na špičce háček, znak řady Theqvistových hybridů. Kvete v polovině června, tedy pozdě, a poslední květy vyblednou za dva až tři týdny. Odkvetlá květenství je lepší vylomit, keř pak nasadí silnější pupeny.
Roste pomaleji než mnohé zahradní hybridy. Za deset let dosahuje kolem metru výšky a podobné šířky a kompaktní tvar drží bez pravidelného řezu.
Mrazuvzdornost je hlavní předností odrůdy. Patří mezi extrémně mrazuvzdorné finské hybridy a v našich zimách nepotřebuje zvláštní ochranu.
Stanoviště má být polostinné až lehce stinné, chráněné před ostrým odpoledním sluncem, které kožovitý list spálí v létě i v zimě. Do vápenaté nebo těžké jílovité země se nehodí, list v ní trpí chlorózou; potřebuje půdu kyselou, humózní, vzdušnou a propustnou, s vyrovnanou vlhkostí.
V zahradě se uplatní jako solitéra nebo v malé skupině v polostinném záhonu, na okraji vřesoviště nebo pod hluboko kořenícími stromy, jako jsou duby a borovice, které mu nekonkurují o vláhu ve svrchní vrstvě. Doplňují ho další pěnišníky, azalky, vřesovce a kapradiny. Postupný přechod od růžové k bílé se hodí do záhonů s měkkým barevným laděním, kde ostrý kontrast není žádoucí.
Odrůdu vyšlechtil finský zahradník Kristian Theqvist, který navazuje na dlouhou finskou tradici šlechtění mrazuvzdorných pěnišníků. K ní patří i jeden z rodičů, hybrid 'Helsinki University'; druhým je 'Ken Janeck'. Křížení proběhlo v roce 2002, do mezinárodního registru pěnišníků se rostlina dostala až v roce 2017. Tak dlouhé testování je u severských hybridů obvyklé: ověřuje se při něm odolnost a stálost vlastností v drsném klimatu, než se odrůda dostane na trh.