Pukol okrouhlolistý 'Violacea' (Lagerstroemia indica 'Violacea') je opadavý keř se sytě fialovými letními květy. Fialová patří u krepových myrt k nejtmavším a nejméně obvyklým barvám, takže 'Violacea' působí mezi běžnějšími růžovými a bílými odrůdami výrazně a nezvykle. Kvete v druhé polovině léta, kdy nabídka kvetoucích keřů slábne, a přináší do zahrady neobvyklou barvu až do počátku podzimu.
Květenství tvoří velké kuželovité laty složené z drobných květů se zvlněnými, jakoby zmačkanými okvětními lístky, které daly krepové myrtě jméno. Barva je sytě fialová až purpurová a kvetení probíhá zhruba od července do září. Kvetení je bohaté a při odstranění odkvetlých lat se často obnovuje. Tmavě zelené listy se na podzim barví do oranžových a červených tónů, které se sytou fialovou květů zajímavě kontrastují, takže rostlina zůstává ozdobná i po odkvětu.
Vzrůst je keřovitý a hustý, rostlina dorůstá zhruba dvou až tří metrů. Mimo sezónu upoutá hladká odlupčivá kůra, která u starších rostlin odkrývá skořicově šedý povrch. Krepová myrta kvete na letorostech, tedy na dřevě vytvořeném v témže roce, takže i po případném zimním namrznutí obvykle na jaře obrazí a vykvete. V nabídce se objevuje jako keř i jako stromková forma na kmínku.
V podmínkách České republiky je pukol na hranici mrazuvzdornosti. 'Violacea' potřebuje nejteplejší a nejslunnější stanoviště, ideálně u jižní zdi chráněné před větrem, kde nashromážděné teplo podpoří sytost barvy i bohatost kvetení. V teplejších polohách a na chráněném místě dokáže přezimovat i ve volné půdě; v našem zahradnictví v Plzni pukoly venku přezimovaly. V chladnějších a otevřených polohách je jistější pěstování v nádobě s přezimováním v chladné světlé místnosti, případně důkladné zakrytí báze na zimu.
Půda má být propustná a humózní. V době sucha rostlina ocení zálivku, jinak je po zakořenění nenáročná a suchovzdorná. V zahradě se 'Violacea' uplatní jako výrazná solitéra na teplém místě, u jižních stěn a zpevněných ploch nebo ve velké nádobě na terase. Sytá fialová vynikne zvlášť vedle bíle kvetoucích rostlin a stříbřitého olistění. Řez se provádí brzy na jaře zkrácením loňských výhonů, čímž se podpoří bohatší násada květů.
Fialová je v zahradě barvou, která funguje nejlépe v promyšleném sousedství – 'Violacea' vynikne zvlášť vedle bílých a stříbřitých rostlin, které její sytý tón rozzáří, zatímco vedle růžových a červených odrůd se barvy navzájem tlumí. V nádobě vytvoří neobvyklou terasovou dominantu, kterou lze na zimu snadno přenést do chráněného prostoru. Řez snáší dobře a po jarním zkrácení loňských výhonů nasazuje nejbohatší květenství, proto se vyplatí rostlinu každé jaro seříznout. Dřevina je dlouhověká a s přibývajícími lety kvete stále bohatěji a rozvíjí ozdobnou odlupčivou kůru, takže i mimo dobu květu zůstává v zahradě zajímavá. Vzhledem k náročnosti na teplo se vyplatí věnovat pozornost výběru skutečně nejteplejšího a nejchráněnějšího místa, ať už je rostlina pěstovaná jako keř, nebo jako drobný stromek na kmínku.
Přídomek 'Violacea' pochází z latinského viola, fialka, a odkazuje na nejtmavší konec barevné škály krepových myrt. Fialové a purpurové odrůdy byly ve viktoriánské době považovány za nejvzácnější a pěstovaly se ve vyhřívaných oranžériích bohatých sídel. Dnes patří krepová myrta v teplých oblastech k běžným zahradním dřevinám, fialová barva si však stále drží nádech výjimečnosti.