Réva vinná 'Moscato d’Adda' (Vitis vinifera 'Moscato d’Adda') je stolní muškátová odrůda s černou bobulí, která vznikla kolem roku 1900 v Lombardii. Jde o čistou révu vinnou, ne o mezidruhového rezistentního křížence, a to určuje chuť i nároky. Mezi muškáty patří k pozdnějším a k těm s nejpevnější dužninou.
Hrozen je středně velký až velký, cylindricko-kónický, jednostranně okřídlený, středně hustý až řídký a váží 240 až 400 gramů. Bobule jsou velké, kulovité, kolem čtyř gramů. Slupka je silná, pevná a výrazně ojíněná, tmavě fialová až černá a po celém hroznu vybarvená rovnoměrně. Dužnina je masitá, chrupavá, šťavnatá a sladká, u slupky tmavší. Cukernatost dosahuje 170 až 180 gramů na litr, kyseliny 4,5 až 5 gramů na litr. Muškátové aroma je zřetelné, ale jemné. Semena jsou drobná.
Silná slupka a pevná dužnina dávají dobrou skladovatelnost. Zralý hrozen vydrží na keři ještě 25 až 30 dní a snese přepravu, takže se úroda nemusí sklízet naráz.
V Itálii a Rumunsku zraje v průběhu září, u nás se sklizeň posouvá do druhé poloviny září až října. Odrůda proto patří jen do nejteplejších poloh, k jižní stěně nebo do vinohradní polohy, kde dřevo stihne vyzrát. V chladném a vlhkém roce zůstane cukernatost nižší a aroma slabší. K opylení druhou odrůdu nepotřebuje a první hrozny dává třetí rok po výsadbě.
Nejvíc úrody přináší na plném slunci, v teple a závětří. Vyhovuje jí hluboká, propustná, spíše vápenitá půda; na těžkých, trvale vlhkých půdách trpí. Mrazuvzdornost je do -17 °C a v nádobě je zazimování nutné. Odolnost k chorobám je nízká: je citlivá k padlí révovému, náchylná k plísni révové a při deštivém dozrávání i k plísni šedé.
Vzrůst je středně silný až silný s bohatým olistěním. Plodná je jen polovina až dvě třetiny výhonů, proto se vede na delší tažně s dvanácti až čtrnácti očky; krátký řez na dvě očka úrodu sráží. U stěny a ve velké nádobě se keř udrží na 150 až 200 cm, ve volném vedení na pergole vyplní několik metrů. Proti bujnému 'Michele Palieri', který potřebuje celou pergolu, vystačí s menším prostorem.
Od 'Michele Palieri' i od obou odrůd 'Pizzutello' ji odlišuje právě muškát; ostatní tři mají chuť sladkou a neutrální. Bobuli má kulatou, kdežto pizzutella protáhlou a zahnutou, a hrozen zhruba poloviční proti 'Michele Palieri'.
V zahradě se hodí na pergolu, drátěnku a slunnou stěnu, kde slouží i jako listnatá clona. V kuchyni jde především o stolní hrozny na čerstvo; pevné bobule se dobře krájí do salátů a na dezerty a vydrží v míse. Z tmavých bobulí lze vymačkat barevný mošt.
Odrůda pochází z Vaprio d'Adda, městečka na řece Addě východně od Milána, a právě po této řece je pojmenovaná. Kolem roku 1900 ji tam vyšlechtila rodina Pirovanových, která ve Vapriu vedla révovou školku; Alberto Pirovano (1884-1973) se později stal profesorem římského ovocnářského ústavu. Jedním z rodičů je Muscat of Alexandria, odrůda známá na Sicílii pod jménem Zibibbo, a po něm má 'Moscato d’Adda' muškátové aroma. Dnes se pěstuje hlavně v Itálii a Rumunsku.