Réva vinná 'Pizzutello Bianco' (Vitis vinifera 'Pizzutello Bianco') je historická italská stolní odrůda, jejímž poznávacím znakem je tvar bobule. Místo kulovitého nebo oválného plodu nese bobuli protáhlou, zašpičatělou a mírně prohnutou do oblouku, u větších plodů až do podoby srpku. Italsky se jí proto říká uva cornetta nebo uva corna, rohatá réva; jméno pizzutello je zdrobnělina od pizzuto, špičatý.
Bobule jsou středně velké až větší, zelenožluté, na slunci sytě zlatavé. Slupka je ojíněná a tenká, přitom pevná, takže plody snesou manipulaci i krátké uložení; u přezrálých hroznů se bobule odrolují. Dužnina je masitá, křupavá a šťavnatá, chuť sladká, bez výrazné kyseliny i bez muškátu, s cukernatostí kolem 16 procent. V bobuli jsou jedno až dvě drobná podélná semena. Hrozen je válcovitě kuželovitý, volně stavěný, delší než 20 cm a váží 300 až 500 gramů. Užití je výhradně stolní: jde o hrozen na čerstvý stůl, na víno ani na zavařování se nepoužívá.
Zrání je pozdní. Na jihu Itálie se sklízí v druhé polovině září, na severu koncem září a začátkem října. V českých podmínkách vychází dozrávání na říjen, kdy už teplo ani sluneční svit nestačí. Spolehlivě proto vyzraje jen v nejteplejší poloze: u jižní zdi, na pergole u domu, ve skleníku nebo v zimní zahradě. Ve volné výsadbě hrozny v chladnějším roce zůstanou kyselé. Odrůda je samosprašná a plodí i jako jediná réva na zahradě.
Mrazuvzdornost vyzrálého dřeva je do -18 °C. Letorosty, které do podzimu nevyzrají, namrzají dřív a praskají, což je u takto pozdní odrůdy druhé riziko vedle kyselých hroznů. Odolnost proti houbovým chorobám je nízká: napadá ji plíseň révová, padlí révové i plíseň šedá, které navíc nahrává tenká slupka a sklizeň v mokrém podzimu. Bez pravidelné ochrany se úroda zdravá neudrží.
Vzrůst je silný a plodnost dobrá až vysoká, ovšem jen při vedení s velkým prostorem. Na pergole, vysoké drátěnce nebo u stěny s dlouhým tažným dřevem plodí ochotně, při krátkém řezu zůstává téměř neplodná. Podél opory dorůstá několika metrů. Půda vyhovuje propustná, hlinitopísčitá až hlinitá a hlubší; trvale mokré místo nesnáší, sucho hluboké kořeny překonají.
Od tmavého 'Pizzutello Nero' se neliší jen barvou: bobuli má o něco menší a hrozen lehčí. S odrůdami 'Michele Palieri' a 'Moscato d’Adda' sdílí pozdní zrání, ale rohlíčkovitou bobuli nemá ani jedna z nich; první stojí na velikosti hroznu, druhá na muškátové vůni. V zahradě se 'Pizzutello Bianco' hodí tam, kde má réva zároveň krýt konstrukci, tedy na pergolu nebo slunnou zeď, tak jako odedávna v Tivoli.
Patří k nejstarším stolním hroznům Itálie. Už Plinius Starší popisuje v Tivoli révu s bobulemi podlouhlými jako prsty. V roce 1575 píše Eleonora d'Este ferrarskému dvoru o hojné „uva corna“ v zahradách tiburtinských vil a rozlišuje bílou a černou formu; bílé se v Tivoli říkalo také minnevacca. Traduje se, že ji z Francie přivezl kardinál Ippolito d'Este, stavitel Villy d'Este, a nechal jí osázet pergoly. Hrozny se posílaly jako dar papežům: pro Pia X. se ze 400 kilogramů bobulí složil papežský erb. Po druhé světové válce se v Tivoli pěstovala na 120 hektarech, dnes asi na šesti, a je chráněná jako presidio Slow Food.