Réva vinná 'Pizzutello Nero' (Vitis vinifera 'Pizzutello Nero') je stará středomořská stolní odrůda ze skupiny cornetta, která se pozná podle protáhlých, mírně zahnutých bobulí se zašpičatělým koncem. Prodává se také pod jmény Cornichon Noir a Pizzutello Violetto. Není barevnou formou bílého 'Pizzutello Bianco', ale jeho potomkem: vznikla křížením bílého pizzutella s francouzskou odrůdou Prune de Cazouls.
Bobule jsou velké, výrazně protáhlé a zřetelně prohnuté. Slupka je tenká, s voskovým povlakem, sytě červenofialová až modročerná. Barviva jsou uložená jen ve slupce, dužnina zůstává světlá a šťáva nebarví. Dužnina je tuhá, křupavá a šťavnatá, chuť sladká a jednoduchá, bez muškátového tónu; bobule mají semena. Hrozen je velký, kuželovitý až nepravidelně válcovitý, volnější a váží 300 až 600 gramů. Proti bílé příbuzné má tedy bobuli větší a hrozen těžší, chutí a stavbou hroznu jsou si blízké.
Zrání patří do pozdní skupiny. V Itálii se sklízí během září, na jihu Francie koncem září a u Bordeaux až v první polovině října. U nás to znamená sklizeň v říjnu a v chladnějším roce hrozny plně nedozrají. Tmavá odrůda navíc potřebuje teplo i na vybarvení: při nedostatku tepla nebo při přetížení keře zůstanou bobule nedobarvené a málo sladké. To je rozdíl proti 'Pizzutello Bianco', u něhož chladný rok poznamená jen chuť. Druhou révu v okolí k úrodě nepotřebuje.
Smysl má proto jen nejteplejší místo v zahradě: jižní nebo jihozápadní stěna domu, která v noci vrací teplo, závětří a nadmořská výška do 300 metrů. Pomáhá i krytí hroznů před podzimními dešti, protože tenká slupka v mokru praská. Půda vyhovuje hluboká a propustná, hlinitopísčitá až hlinitá, neutrální až mírně zásaditá; těžké a zamokřené pozemky réva nesnáší. Mrazuvzdornost je do -18 °C, hlavu kmínku a mladé rostliny je třeba na zimu chránit. Odolnost proti plísni révové, padlí révovému i plísni šedé je nízká a rozsahem ochrany jde o náročnou odrůdu.
Vzrůst je střední až silný, plodnost dobrá a pravidelná. Keř obsadí dva až tři metry opory a do stejné výšky vyšplhá. Snese pergolu, vyšší drátěnku i stěnu a žádá delší řez na tažně, řez na krátké čípky výnos sráží. První hrozny přicházejí zpravidla třetí rok po výsadbě.
V zahradě jde spíš o sběratelskou a okrasnou révu než o jistou úrodu. Ozdobou je sám tvar hroznu a podzimní zbarvení listů do oranžové a vínově červené. V kuchyni se využívá hlavně na čerstvo, pevná dužnina a volný hrozen vydrží na keři dlouho; přebytky se dají zpracovat na mošt, džem nebo rosol. Víno se z ní nedělá.
Pizzutello je zdrobnělina italského pizzuto, tedy špičatý; stejný tvar bobule stojí i za jmény uva cornetta, uva corna a za francouzským cornichon, což je okurčička. Nejznámějším členem skupiny je bílé pizzutello z Tivoli v Laziu, které se tam pěstuje odedávna a je chráněné jako presidio Slow Food. Tmavé pizzutello je mladší a samostatná odrůda, potomek bílého pizzutella a francouzské odrůdy Prune de Cazouls. Rozšířilo se po západním Středomoří, od Itálie po jižní Francii.