Šalvěj skvostná 'Ananassalbei Pino' (Salvia elegans 'Ananassalbei Pino') je aromatický polokeř pěstovaný jako jednoletka nebo jako přenosná nádobová rostlina. Botanicky jde o druh známý i pod synonymem Salvia rutilans, německy Ananas-Salbei, česky se běžně objevuje i jako šalvěj ananasová. V sortimentu bylinek zaujímá zvláštní místo: neužívá se jako koření k masu v pravém slova smyslu, ale jako vonná a chuťově ovocná rostlina do nápojů a sladkých pokrmů.
Růst je vzpřímený, keříčkovitě rozvětvený, se čtyřhrannými stonky typickými pro hluchavkovité. Listy jsou kopinaté, středně zelené, jemně chlupaté a na líci matné. Vůni uvolňují už při lehkém doteku a obsahují silice, které připomínají zralý ananas s citrusovým podtónem. Chuť je jemná, mírně sladká, bez hořkosti. Kvete pozdě, obvykle od října do listopadu, ohnivě červenými, dvoupyskatými trubkovitými květy v přetrhovaných lichopřeslenech na koncích výhonů. Květy jsou jedlé a používají se jako ozdoba salátů a dezertů.
Právě pozdní kvetení určuje sezonní průběh. Od jara do podzimu je rostlina zajímavá listem a vůní, květ přichází až ve chvíli, kdy většina letniček odchází. Ve venkovní výsadbě proto v našich podmínkách často odkvete jen částečně nebo vůbec, pokud přijdou první mrazy dřív; v chladném skleníku, zimní zahradě nebo ve světlé místnosti květ doběhne do konce.
Stanoviště vyžaduje slunné a chráněné. Půda nebo substrát mají být propustné, živné a rovnoměrně vlhké; osvědčuje se běžná zemina pro nádobové rostliny. Zálivka je pravidelná, mezi jednotlivými dávkami se substrát nechává mírně proschnout. Trvale mokrý kořenový bal rostlině škodí stejně jako úplné vyschnutí.
Konečná velikost se pohybuje kolem šedesáti centimetrů až jednoho metru výšky při šířce třiceti až padesáti centimetrů, v příznivých podmínkách rostlina dosáhne horní hranice ještě v první sezoně. Zásadní je mrazuvzdornost: druh mrazu neodolává a v našich podmínkách nepřezimuje venku. Trvalkou zůstává jen při přezimování v suchu a chladu, ideálně kolem osmi až dvanácti stupňů, s omezenou zálivkou a světlým stanovištěm. Bez zimoviště se pěstuje jako letnička.
Sklizeň listů probíhá zhruba od května do října, u rostlin držených přes zimu v teple prakticky celoročně. Odebírají se vrcholky výhonů, čímž se rostlina zároveň zahušťuje. V kuchyni se list uplatní v čaji a bylinných nálevech, v limonádách, sirupech, ovocných salátech a dezertech, doplňkově i k drůbeži. Sušení je možné, aroma ale slábne, protože silice jsou vázané na čerstvé pletivo; při šetrném sušení svazků na vzduchu se část vůně zachová a list zůstává použitelný na čaj.
V nádobě se rostlina chová jako rychle rostoucí letní kultura: od jarního přesazení do plné velikosti stačí jediná sezona a kořeny prorostou celý objem substrátu. Rozmnožování je snadné bylinnými řízky, které v teple a ve vlhku zakoření během několika týdnů; přezimovaná rostlina se proto často udržuje spíš jako matečnice pro odběr řízků než jako trvale rostoucí exemplář. Starší jedinci ve spodní části dřevnatějí a řídnou, takže jarní seříznutí patří k běžnému pěstování. Zásadní chybou při zimování je teplé a tmavé stanoviště, kde rostlina vytáhne dlouhé bledé výhony a do jara se vyčerpá.
V nádobové kultuře se šalvěj kombinuje s ostatními teplomilnými bylinkami a s pozdními letničkami; na terase je hodnotná především vůní, kterou uvolňuje při každém průchodu. Ve volné půdě se vysazuje do letního záhonu jako sezonní prvek, na podzim se vyjímá zpět do nádoby.
Druh pochází z horských oblastí Mexika a Guatemaly, kde roste jako vytrvalý polokeř v podrostu borových a dubových lesů. Pozdní kvetení je adaptací na tamní klima, kde na červené trubkovité květy létají kolibříci; ve střední Evropě se právě tento rys stává limitem, protože rostlina často kvete až na hranici mrazů. Druhové jméno elegans znamená vybraný, ušlechtilý. Starší botanický název Salvia rutilans, tedy zářivě červená, je stále v oběhu ve školkařských katalozích. Německé jméno kultivaru 'Ananassalbei Pino' se v obchodní síti běžně zkracuje na 'Pino'.