Šalvěj skvostná 'Ananassalbei Pino' (Salvia elegans 'Ananassalbei Pino') je aromatický polokeř, který se u nás pěstuje jako letnička nebo jako nádobová rostlina přezimovaná v chladu. Mezi bylinkami stojí stranou: není to koření k masu, ale vonná rostlina s ovocnou chutí do nápojů a sladkých jídel.
Roste vzpřímeně a keříčkovitě se větví, stonky jsou čtyřhranné. Kopinaté listy jsou středně zelené, jemně chlupaté a matné. Při lehkém doteku uvolní silice s vůní zralého ananasu; chuť je jemná, mírně nasládlá a bez hořkosti.
Kvete pozdě, v říjnu a listopadu. Ohnivě červené dvoupyskaté trubkovité květy sedí v přeslenech na koncích výhonů a dají se jíst, nejčastěji jako ozdoba salátů a dezertů. Na volném záhonu proto rostlina často odkvete jen zčásti nebo vůbec, když přijdou mrazy dřív. V chladném skleníku, zimní zahradě nebo ve světlé místnosti kvetení doběhne do konce. Od jara do podzimu je tedy okrasná listem a vůní, květ přidává až na závěr sezony.
V jedné sezoně dorůstá 60 až 100 cm výšky a 30 až 50 cm šířky; v dobrých podmínkách dosáhne horní hranice už první rok. Potřebuje slunné, chráněné místo a propustný, živný substrát s rovnoměrnou vláhou. Mezi zálivkami má substrát mírně proschnout, trvale mokrý bal škodí stejně jako vyschnutí.
Mrazu neodolá a venku u nás nepřezimuje. Kdo ji chce udržet více let, přenese ji před prvním mrazem do světlé místnosti s teplotou 8 až 12 °C a omezí zálivku. Teplé a tmavé zimoviště je chyba: rostlina vytáhne dlouhé bledé výhony a do jara se vyčerpá. Přezimovaný keřík slouží často hlavně jako matečnice, protože bylinné řízky v teple a vlhku zakoření za několik týdnů. Starší rostliny dole dřevnatějí, a proto se na jaře zkracují.
List se sklízí od května do října odebíráním vrcholků výhonů, čímž se rostlina zároveň zahušťuje. Hodí se do čaje a bylinných nálevů, limonád, sirupů, ovocných salátů a dezertů, doplňkově i k drůbeži. Sušením aroma slábne; svazky sušené šetrně na vzduchu si část vůně udrží a na čaj postačí.
Na terase ji ocení každý, kdo kolem projde, protože vůni uvolňuje při každém dotyku. V nádobě se kombinuje s dalšími teplomilnými bylinkami a pozdními letničkami, na záhon se vysazuje jako sezonní prvek a na podzim se vrací do nádoby.
Druh pochází z horských oblastí Mexika a Guatemaly, kde roste jako vytrvalý polokeř v podrostu borových a dubových lesů. Pozdní kvetení tam odpovídá místnímu klimatu a na červené trubkovité květy létají kolibříci. Ve střední Evropě se tentýž rys stává omezením: rostlina rozkvétá až na hranici prvních mrazů, a proto se na podzim stěhuje pod střechu, kde může kvetení dokončit.