Sasanka japonská 'Summer Breeze Snow' (Anemone hupehensis 'Summer Breeze Snow') je vytrvalá pozdně kvetoucí trvalka s bílými květy. Ve skupině podzimních sasanek patří k nižším a kompaktnějším odrůdám, které se dají použít i v menším záhonu, kde by běžné metrové sasanky přerostly měřítko.
Rostlina tvoří přízemní listový trs, ze kterého v druhé polovině léta vyrůstají tenké, rozvětvené květní stvoly. Listy jsou dlouze řapíkaté, dlanitě trojčetné až laločnaté, svěže zelené, s hrubě zubatým okrajem a jemným ochlupením na rubu. Listový trs zůstává hustý po celou sezonu a má hodnotu i mimo dobu kvetení.
Květy jsou miskovité, dva až tři centimetry široké, tvořené bílými okvětními lístky s výrazným žlutým středem z tyčinek. Vyrůstají po několika na rozvětvených stvolech a otevírají se postupně, takže kvetení není nárazové, ale rozložené na několik týdnů. Na tenkých stvolech se ve větru pohupují, což je jeden z důvodů, proč se podzimní sasanky vysazují do vzdušných partií zahrady.
Kvetení připadá na srpen až říjen a trvá do prvních silnějších mrazíků. Právě termín je hlavní hodnotou rostliny: nastupuje po odkvětu letních trvalek a spolu s hvězdnicemi, ozdobnicemi a rozchodníky tvoří podzimní patro záhonu. Květy jsou zdrojem pozdního nektaru pro včely a čmeláky.
Vzrůst dosahuje zhruba pětačtyřiceti centimetrů výšky, šířka trsu je podobná. Ve výsadbě se počítá se sponem čtyřiceti centimetrů, tedy zhruba čtyřmi až pěti rostlinami na metr čtvereční.
Stanoviště vyhovuje polostinné, snese i stín a lehce slunné místo, pokud tam půda nevysychá. Polostín je pro sasanky nejspolehlivější volbou; na plném slunci a v suchu listy usychají od okrajů a kvetení se zkracuje.
Půda má být lehčí, hlinitopísčitá, humózní, mírně kyselá, propustná a rovnoměrně vlhká. Rostlina nesnáší zimní přemokření, které je hlavní příčinou úhynu; na těžké půdě se proto vysazuje na mírně vyvýšené místo nebo se do půdy přimíchá hrubý písek.
Mrazuvzdornost je dostatečná pro české podmínky, přesto se u podzimních sasanek počítá s lehkým zimním krytem z listí nebo chvojí, zejména v prvním roce po výsadbě a v drsnějších polohách. Suchá nadzemní část se ponechává přes zimu a odstraňuje se až v předjaří.
Sasanky se špatně přesazují a po přesunu potřebují sezonu na to, aby se ujaly; první rok proto bývá kvetení slabší. Na stanovišti, které jim vyhovuje, se naopak rozrůstají kořenovými výběžky a postupně obsazují plochu, což je vlastnost, se kterou je nutné počítat při plánování výsadby.
Množení se dělá dělením trsu nebo odebráním kořenových řízků v předjaří. Ze semene se odrůda nemnoží, protože jde o vyšlechtěný kultivar.
V zahradě se používá do polostinných trvalkových záhonů, k severním a východním stěnám budov, pod řídké koruny stromů a do přírodně laděných výsadeb s travami a kapradinami. Kombinuje se s bohyškami, dlužichami a podzimními hvězdnicemi; bílý květ prosvětluje stinné partie, kde sytě barevné trvalky zanikají.
Choroby a škůdci rostlinu zatěžují málo. Za vlhkého počasí se na listech může objevit padlí, které se projeví bílým povlakem na spodní straně čepele; prořídnutí porostu a odstranění napadené hmoty problém omezí. Mladé listy na jaře okusují slimáci, což je nejčastější poškození vůbec.
Ve výsadbě se osvědčuje umístit rostlinu tam, kde ji zezadu prosvítí nízké podzimní slunce. Tenké stvoly a bílé misky se proti tmavému pozadí keřů nebo jehličnanů uplatní podstatně lépe než ve volné ploše záhonu; právě prosvětlení květu je důvod, proč se podzimní sasanky tradičně sázejí před tmavé dřeviny.
Podzimní sasanky pocházejí z Číny, kde původní druh roste v provincii Chu-pej, na kterou odkazuje druhové jméno hupehensis. Do Evropy se dostaly v devatenáctém století přes Japonsko, kde byly dlouho pěstovány v zahradách a u chrámů; odtud pochází zavedené české i anglické označení japonská sasanka, ačkoli původ rostliny je čínský. Sortiment se dlouho omezoval na několik vysokých odrůd; nižší a kompaktní výběry jsou záležitostí posledních desetiletí a vznikly jako odpověď na menší rozměry současných zahrad.