Slivoň pološvestka 'Hanita' (Prunus domestica 'Hanita') je středně raná samosprašná odrůda německého původu, která patří k nejrozšířenějším moderním slivoním ve střední Evropě. Označení pološvestka znamená přechodný typ mezi pravou švestkou a slívou: plod má oválný tvar blízký švestce, ale dužnina je šťavnatější a méně pevná.
Strom roste zpočátku bujně, po nástupu do plodnosti se růst výrazně mírní a koruna zůstává středně velká a dobře přehledná. Do plodnosti nastupuje brzy po výsadbě a plodí pravidelně, přičemž nasazuje i na jednoletém dřevě. To je z pěstitelského hlediska podstatné: úroda se netvoří jen na starších plodonoších, takže i po silnějším řezu strom rychle obnoví násadu.
Plody jsou střední až velké, o hmotnosti zhruba třiceti až čtyřiceti gramů, oválné, s tmavě modrofialovou slupkou a výrazným ojíněním. Dužnina je zlatožlutá, pevná, šťavnatá, aromatická, sladká s vyváženým podílem kyselin a od pecky se odděluje dobře. Chuťově patří Hanita mezi nejlépe hodnocené z okruhu odrůd tolerantních k šarce, kde bývá kvalita dužniny běžně kompromisem.
Sklizňová zralost připadá na druhou polovinu srpna a pokračuje do září. Plody nedozrávají najednou, sklizeň proto probíhá na dvakrát až třikrát, což je u zahradní výsadby spíš výhoda: úroda se rozloží do delšího období. Odrůda je samosprašná, k dobré úrodě tedy stačí jediný strom bez nutnosti hledat opylovač.
Stanoviště vyhovuje slunné, s propustnou, přiměřeně vlhkou půdou; odrůda snáší i chladnější polohy a není náročná na typ půdy. Volba podnože rozhoduje o velikosti stromu: na myrobalánu vzniká větší strom, na slaběji rostoucích podnožích typu St. Julien A nebo Wavit zůstává koruna nižší a plody jsou dosažitelné ze země. Prosvětlovací řez po sklizni udržuje vzdušnou korunu a omezuje moniliovou hnilobu. Tolerance k šarce znamená, že strom může být virem napaden, ale plody nevykazují výrazné příznaky a zůstávají obchodovatelné.
Plody jsou vhodné k čerstvému konzumu i ke zpracování. Pevná dužnina drží tvar v kompotech a na koláčích, dobrá odlučitelnost pecky usnadňuje sušení, povidla i mražení. Vyšší podíl šťávy oproti pravým švestkám znamená nižší výtěžnost při sušení, zato lepší výsledek u marmelád a moštů.
Hanita spojuje samosprašnost, ranou a pravidelnou plodnost, dobrou chuť a toleranci k šarce. Pro zahradu, kde má stát jediná slivoň, jde o jednu z nejbezpečnějších voleb.
Hanita byla vyšlechtěna v Německu na univerzitním pracovišti v Hohenheimu u Stuttgartu, které od druhé poloviny dvacátého století systematicky pracovalo na slivoních odolných k viru šarky. Jako rodiče se uvádí odrůdy 'President' a 'Auerbacher'. Hohenheimský program dal vzniknout celé řadě odrůd, jejichž jména začínají na písmeno H nebo mají krátkou dvojslabičnou podobu, například 'Hanka', 'Haganta' nebo 'Katinka'. Do českých školek se Hanita dostala v devadesátých letech a rozšířila se rychle právě proto, že spojovala vlastnosti, které tehdejší sortiment postrádal: samosprašnost, ranou plodnost a použitelnou chuť v kombinaci s tolerancí k šarce.