Slivoň švestka 'Dabrovická' (Prunus domestica 'Dabrovická') je česká odrůda ze skupiny pravých švestek, tedy slivoní s protáhlým plodem, pevnou dužninou a snadno oddělitelnou peckou. Vede se jako ranější klon švestky domácí, od níž se liší dřívějším nástupem zralosti a lepší odolností proti šárce.
Plody jsou protáhlé, fialově modré, se silným ojíněním, které je pro pravé švestky typické. Dužnina je pevná, zlatožlutá až zelenožlutá, aromatická a sladká, od pecky se dobře odděluje. Právě oddělitelnost pecky a pevnost dužniny rozhodují o tom, že se odrůda hodí na knedlíky, koláče i sušení, kde měkčí slívy selhávají.
Sklizeň připadá na období od poloviny září. Odrůda je cizosprašná; jako vhodní opylovači se uvádějí 'Oullinská', 'Čačanská raná' a 'Čačanská najbolja'. Opylovač je třeba mít v dosahu včel, tedy v okruhu několika desítek metrů. Plodnost nastupuje po několika letech a je pravidelná.
Odolnost je hlavní pěstitelskou předností odrůdy. Proti šárce švestek, viróze, která znehodnocuje plody a postupně vyčerpává strom, je 'Dabrovická' odolnější než běžná švestka domácí. Snáší také dobře mráz, takže se hodí i do vyšších a chladnějších poloh, kde citlivější odrůdy neuspějí.
Strom roste středně bujně a tvoří vzpřímenější korunu. Slivoně se pěstují roubované a podnož určuje vzrůst i snášenlivost půdních podmínek. Na myrobalánu strom roste bujněji a snese i sušší a těžší půdy, podnož St. Julien roste mírněji a nese bohatou úrodu na menším tvaru vhodném do zahrady.
Stanoviště má být slunné až mírně polostinné, teplé a vzdušné, chráněné před silným studeným větrem. Půda vyhovuje hlubší, středně těžká až hlinitá, humózní a propustná, s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Řez se provádí v létě po sklizni, kdy se rány rychle hojí a klesá riziko infekce.
Plody se konzumují čerstvé, zpracovávají na knedlíky, koláče, povidla, kompoty a suší se; tradičním využitím je také pálení slivovice.
Souhrnně jde o krajovou odrůdu pro pěstitele, který chce pravou švestku a dá přednost odolnosti před velikostí plodu. Odolnost proti šárce a dobrá mrazuvzdornost ji předurčují do poloh, kde náročnější odrůdy postupně chřadnou. Cenou za to je nutnost opylovače a pozdní termín sklizně, který v chladnějších letech znamená spoléhat na teplý závěr září. Pro sušení a knedlíky je díky pevné dužnině a volné pecce těžko nahraditelná.
Odrůda vznikla jako náhodný semenáč v Újezdě u Lázní Bělohradu na počátku 20. století, tedy v podkrkonošské oblasti, kde měly švestkové aleje a meze pevné místo v krajině. Jde o typický příklad krajové odrůdy: nikdo ji cíleně nešlechtil, jen si místní pěstitelé všimli stromu, který plodil dříve a méně trpěl chorobami, a začali jej rozmnožovat roubováním. Švestka domácí je botanicky mezidruhový kříženec slívy třešňové a trnky a v Evropě se pěstuje více než dvě tisíciletí; latinské domestica znamená domácí a odkazuje na to, že druh není ve volné přírodě znám jinak než jako zplanělý.