Slivoň švestka 'Dabrovická' (Prunus domestica 'Dabrovická') je česká krajová odrůda ze skupiny pravých švestek, tedy slivoní s protáhlým plodem, pevnou dužninou a snadno oddělitelnou peckou. Jde o ranější klon švestky domácí, od níž se liší dřívějším nástupem zralosti a lepší odolností proti šarce.
Plody jsou protáhlé, fialově modré a silně ojíněné, jak je u pravých švestek obvyklé. Zlatožlutá až zelenožlutá dužnina je pevná, sladká a aromatická. Pevnost dužniny a volná pecka rozhodují o použití: na knedlíky, koláče a sušení se hodí lépe než měkčí slívy, které se při zpracování rozpadají.
Sklízí se od poloviny září. Odrůda je cizosprašná a potřebuje opylovače, který kvete ve stejné době; osvědčí se 'Oullinská', 'Čačanská raná' a 'Čačanská najbolja'. Opylovač má stát do vzdálenosti několika desítek metrů, kam včely běžně doletí. Plodit začíná po několika letech od výsadby a úrody jsou pak pravidelné.
Odolnost je její hlavní pěstitelskou předností. Šarka švestek je viróza, která znehodnocuje plody a postupně vyčerpává strom; 'Dabrovická' ji snáší lépe než běžná švestka domácí. Dobře zvládá i mráz, takže se hodí do vyšších a chladnějších poloh, kde citlivější odrůdy neuspějí.
Strom roste středně bujně a korunu staví spíš vzpřímeně. Vzrůst i snášenlivost k půdě určuje podnož. Na myrobalánu je strom bujnější a snese sušší i těžší půdu, na podnoži St. Julien roste mírněji a bohatou úrodu nese na menším stromě, který se lépe vejde do zahrady.
Hodí se jí slunné nebo jen mírně přistíněné místo, teplé, vzdušné a kryté před silným studeným větrem. Vyhovuje hlubší, středně těžká až hlinitá, humózní a propustná půda s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Řeže se v létě po sklizni, kdy se rány hojí rychle a riziko infekce je nižší.
Plody se jedí čerstvé, zpracovávají se na knedlíky, koláče, povidla a kompoty, suší se a tradičně se z nich pálí slivovice. Na povidla se nechávají plně vyzrát, aby nabraly víc cukru.
Odrůda je pro pěstitele, který chce pravou švestku a odolnost staví nad velikost plodu. Do poloh, kde náročnější odrůdy postupně chřadnou, ji předurčuje právě odolnost proti šarce a mrazu. Daní je nutnost opylovače a pozdní sklizeň, která v chladnějším roce závisí na teplém konci září. Na sušení a knedlíky ji díky pevné dužnině a volné pecce těžko něco nahradí.
Odrůda vznikla jako náhodný semenáč v Újezdě u Lázní Bělohradu na počátku 20. století, v podkrkonošském kraji, kde švestkové aleje a meze patřily ke krajině. Nikdo ji cíleně nešlechtil. Místní pěstitelé si všimli stromu, který plodil dřív a méně trpěl chorobami, a začali ho množit roubováním. Je tak typickou krajovou odrůdou, která vzešla z místního výběru, a ne ze šlechtitelské práce.