Slivoň švestka 'Švestka raná' (Prunus domestica 'Švestka raná') je raně dozrávající forma švestky domácí, tedy skupiny slivoní, kterou pomologie označuje jako pravé švestky. Od slív a pološvestek se odlišuje protáhlým tvarem plodu, pevnou dužninou a tím, že se pecka od dužniny snadno pouští; právě tyto tři znaky rozhodují o kuchyňském využití.
Plody jsou protáhle oválné, tmavě modré až fialově modré, se silným ojíněním, které při setření odhalí lesklou slupku. Dužnina je pevná, zlatožlutá až zelenožlutá, sladká a aromatická, s vyváženým podílem kyselin. Pecka se odděluje snadno, takže se plody rychle zpracovávají bez ztráty dužniny.
Sklizeň připadá u raných švestkových odrůd na srpen, tedy o tři až šest týdnů dříve než u tradičních pozdních odrůd, které se sklízejí v září. Rané dozrávání má praktický dopad: úroda se sklidí dřív, než nastoupí hlavní tlak vosí a než podzimní deště zhorší kvalitu plodů. Švestka domácí je samosprašná, plodí tedy i jako jediný strom v zahradě; přítomnost další slivoně v okolí ale úrodu obvykle zvyšuje.
Strom roste středně bujně a tvoří vzpřímenější korunu, která se s věkem a s vahou úrody rozkládá. Slivoně se pěstují roubované a podnož určuje vzrůst i to, jaké půdní podmínky strom snese. Myrobalán dává bujnější strom, který je méně náročný na zálivku a hodí se do teplejších poloh se sušší půdou. Podnož St. Julien roste mírněji, nese bohatou úrodu a je vhodná do menších zahrad.
Stanoviště má být slunné až mírně polostinné, teplé a vzdušné, chráněné před silnými studenými větry. Půda vyhovuje hlubší, středně těžká až hlinitá, humózní, propustná, ale schopná udržet vláhu, s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Řez se u peckovin provádí v létě po sklizni, kdy se rány rychle hojí a klesá riziko infekce dřevokaznými houbami.
Plody se konzumují čerstvé, zpracovávají na knedlíky, koláče, povidla a kompoty, suší se a pálí.
Souhrnně jde o odrůdu pro zahradu, kde se počítá s jedním stromem a s ranou sklizní. Samosprašnost odstraňuje starost s opylovačem a srpnový termín zkracuje dobu, po kterou je úroda vystavena vosám a podzimním dešťům. Ve srovnání s pozdními švestkami mají rané plody obvykle nižší obsah cukru, takže na povidla a pálení se hodí méně než na knedlíky, koláče a sušení.
Švestka domácí je v Evropě pěstována více než dvě tisíciletí a botanicky jde o mezidruhového křížence slívy třešňové a trnky; ve volné přírodě se vyskytuje jen jako zplanělá, což vyjadřuje i latinské domestica, tedy domácí. Ve střední Evropě se švestka stala běžnou dřevinou mezí, alejí a záhumenků a její plody stály u zrodu povidel i slivovice. České slovo švestka vzniklo z latinského prunum sebastianum, obchodního označení sušených slív. Označení Raná odlišuje časně dozrávající formy od tradičních pozdních švestek, které se sklízejí až v září.