Svída bílá 'Miracle' (Cornus alba 'Miracle') je opadavý keř pěstovaný pro tři odlišné ozdoby v průběhu roku: pestré olistění, podzimní vybarvení a jasně červenou kůru zimních prutů. Vznikla jako pupenová mutace bíle panašované odrůdy 'Elegantissima' a od ní i od podobné 'Ivory Halo' se odlišuje růžovým až červeným přebarvením listového okraje. Registrována je pod kódovým označením 'Verpaalen2' a do prodeje se dostala teprve v roce 2021, patří tedy k mladým položkám sortimentu svíd.
Keř roste vzpřímeně, později mírně rozkladitě, s hustou kostrou tenkých pružných prutů vyrůstajících od země. Listy jsou vstřícné, eliptické až vejčité, se souběžnou obloukovitou žilnatinou typickou pro celý rod. Čepel je světle až svěže zelená s nepravidelným krémově bílým lemem, do kterého se od jara přimíchává růžový nádech. Během léta růžová složka sílí, v plném světle se prosazuje nejvýrazněji a lem přechází do lososově růžové. V polostínu je kresba jemnější a růžová složka slabší.
Kvete v květnu a červnu drobnými bělavými květy sestavenými do plochých vrcholičnatých květenství. Kvetení není hlavní ozdobou keře, je ovšem vděčné pro opylovače a v létě se často slaběji opakuje. Po odkvětu se tvoří drobné bělavé až modravě bílé peckovičky, které rychle sklízejí ptáci; právě podle barvy plodů, nikoli květů, je druh pojmenován. Na podzim listy přecházejí do sytě růžových až fialovorůžových odstínů a opadávají poměrně pozdě, takže barevná fáze trvá dlouho.
Po opadu nastupuje hlavní zimní efekt. Jednoleté pruty jsou korálově až rudě červené a v holé zahradě fungují jako barevný akcent proti sněhu i proti stálezeleným dřevinám. Nejsytější barvu mají výhony vyrostlé v poslední sezoně; starší, silnější větve postupně šednou a barvu ztrácejí. Právě proto se u svíd pěstovaných pro kůru pracuje s pravidelným zmlazováním, které zásobu mladých prutů obnovuje a udržuje keř v nízké, husté formě.
Stanoviště má být slunné až mírně polostinné. Panašování i růžový lem se plně vybarvují jen na světle, v hlubším stínu listy zezelenají a zimní pruty jsou matnější. Půdě vyhovuje běžná zahradní zemina, hlubší, živná a spíše vlhčí; keř snáší jílovité půdy i občasné přemokření, což ho předurčuje k výsadbě v terénních sníženinách a u vodních prvků. Trvalé sucho a mělké výsušné písky naopak omezují růst a listy usychají po okrajích. Mrazuvzdornost je plná, odrůda přezimuje bez ochrany i v podhorských polohách a netrpí chorobami ani škůdci.
Vzrůstem jde o středně velký keř. Bez zásahu dorůstá zhruba 150 až 180 centimetrů výšky a přibližně stejné šířky, při pravidelném zmlazování se drží kolem jednoho metru. Roční přírůstek se pohybuje mezi 30 a 50 centimetry, kořenový systém je mělký a plošný a výmladnost od báze vysoká. Keř se rozrůstá pozvolna od paty; větve položené na zem snadno zakořeňují, což usnadňuje množení hřížením.
V zahradě slouží jako barevný keř do volných skupin, do smíšených živých plotů a do výsadeb u jezírek, potoků a zasakovacích průlehů. Panašované olistění prosvětluje tmavé pozadí jehličnanů a dobře se snáší s trvalkami v modrých a bílých tónech; zimní červené pruty vyniknou před stálezeleným porostem, u vodní hladiny nebo ve výsadbě doplněné žlutodřevými vrbami. Uplatní se i v nádobách na terasách a v uličních výsadbách, kde keři vadí spíše sucho než znečištění. Řezané pruty jsou vděčným materiálem do zimní vazby a věnců.
Původ odrůdy je přesně doložen. V říjnu 2015 si nizozemský školkař Henricus Verpaalen ze Zundertu v Severním Brabantsku všiml na produkční ploše bíle panašované svídy 'Elegantissima' jediné větve, jejíž listy měly navíc růžový okraj. Větev odmnožil a několik let sledoval, zda je změna stálá a zda se novinka opravdu liší od 'Elegantissimy' i od 'Ivory Halo'. Rostlina byla přihlášena k ochraně pod kódem 'Verpaalen2' a na trh uvedena pod obchodním jménem Miracle v roce 2021. Rodové jméno Cornus je odvozeno z latinského cornu, tedy roh, a naráží na neobyčejně tvrdé dřevo.