Tavola kalinolistá 'Luteus' (Physocarpus opulifolius 'Luteus') je vzrůstný opadavý keř z čeledi růžovitých, jedna z nejstarších žlutolistých selekcí severoamerického druhu. V sortimentu se objevuje také pod jménem 'Aureus'. Od zeleného typu se liší barvou olistění, jinak si zachovává jeho nenáročnost, rychlý růst i charakteristickou loupající se borku.
Habitus je vzpřímený, s obloukovitě přesahujícími výhony, které starší keř sklánějí do širokého trsu. Listy jsou tří až pětilaločné, tvarem připomínají listy kaliny obecné — odtud české i latinské druhové jméno. Při rašení jsou sytě žluté, během léta přecházejí do žlutozelené a na podzim se barví do červenožlutých odstínů. Na plném slunci v exponované poloze se mladé listy mohou spálit, v hlubším stínu naopak žlutá barva ustupuje zelené; osvědčeným kompromisem bývá polostín nebo poloha s dopoledním sluncem. V červnu a červenci se objevují drobné bílé až narůžovělé květy sdružené do polokulovitých chocholíků, které kontrastují se světlým listem a jsou vyhledávané opylovači. Po odkvětu dozrávají nafouklé měchýřkovité plody, které se zbarvují do červena a na keři vydrží do podzimu. Borka se na starších kmíncích odchlipuje v podélných pruzích a odhaluje světlejší vrstvy pod sebou; právě tato vlastnost dala dřevině anglické jméno ninebark, tedy devatero kůr.
Sezonní průběh je proto vrstevnatý: jarní žlutý nástup, letní květ nad žlutozeleným listem, podzimní barvení a červené plody a v zimě odhalená loupající se kůra na holých výhonech.
Stanoviště snáší slunné i polostinné. Na půdu je tavola mimořádně tolerantní — prospívá na kyselých i zásaditých, chudých i živných, lehkých i těžších půdách a po zakořenění zvládá i delší období sucha. Nevhodné je jen trvalé zamokření. Mrazuvzdornost je plná a bez potřeby zimní ochrany, dřevina snáší mrazivý vítr i městské prostředí se zhutnělou půdou. Chorobami ani škůdci prakticky netrpí, výjimečně se objeví padlí na přehoustlých výhonech ve stinné a bezvětrné poloze.
Vzrůstem jde o vyšší keř. Dorůstá dvou až tří metrů výšky a zhruba stejné šířky, přičemž plné velikosti dosahuje během čtyř až šesti let. Roste rychle, ročně přiroste i více než půl metru. Řez snáší velmi dobře včetně tvrdého zmlazení až k zemi; po něm obráží silnými výhony s nejsytěji zbarveným listem. Právě řez je hlavním nástrojem, jak keř udržet v rozumné velikosti a zároveň obnovit barevnost olistění, protože nejvýraznější žlutá se objevuje na mladém dřevě.
V zahradě se tavola používá jako barevný akcent ve skupinových výsadbách, kde světlé olistění rozjasní tmavé pozadí jehličnanů nebo purpurových dřevin. Vysazuje se do volně rostoucích živých plotů, na okraje pozemků, do zapojených výsadeb ve veřejné zeleni i jako solitéra na trávníku. Dobře funguje ve dvojici s purpurovými tavolami typu Diabolo, kde vzniká výrazný barevný kontrast, i s bezy, tavolníky, kalinami a šeříky. Díky odolnosti vůči zasolení a exhalacím se uplatňuje v uličních výsadbách, na svazích u komunikací a v protierozních výsadbách, kde zpevňuje půdu hustým kořenovým systémem. Květy jsou zdrojem nektaru, plody a hustá kostra keře poskytují úkryt ptákům.
Rodové jméno Physocarpus vzniklo spojením řeckých slov physa, měchýř, a karpos, plod, podle nafouklých měchýřkovitých plodů. Druhové jméno opulifolius znamená listy jako kalina obecná (Viburnum opulus), což se do češtiny přeneslo jako kalinolistá. Anglické ninebark odkazuje k borce loupající se v mnoha vrstvách. Druh pochází z východu Severní Ameriky a do evropských zahrad se dostal v 18. století. 'Luteus' patří k nejstarším žlutolistým selekcím a stál na počátku moderního barevného sortimentu: z jeho křížení s odrůdou 'Nanus' vznikla kompaktnější 'Dart's Gold', kterou do obchodu uvedly nizozemské školky Darthuizer.