Třešeň pilovitá 'Kanzan' (Prunus serrulata 'Kanzan') je nejrozšířenější japonská okrasná třešeň v Evropě i v Severní Americe a zároveň nejvzrůstnější odrůda z běžně pěstovaného sortimentu. Objevuje se i pod jmény 'Kwanzan' a 'Sekiyama'. Od ostatních sakur ji odlišuje dvojice znaků: hustě plné, tmavě růžové květy, které nevybledají do bílé, a široká vázovitá koruna přecházející ve stáří v rozkladitý, na koncích přehnutý tvar.
Květy mají dvacet až třicet plátků, průměr 3,5 až 4 centimetry a jsou sestavené do převislých svazečků po dvou až pěti. Barva je sytě tmavě růžová, v poupěti s karmínovým odstínem, a drží se po celou dobu kvetení. Kvetení začíná v poslední dekádě dubna, vrcholí v první polovině května, tedy později než u raných hybridů, a trvá zhruba deset až čtrnáct dní. Odrůda je sterilní a plody nevytváří, což je u výsadeb nad zpevněnými plochami praktická výhoda. Mladé listy raší současně s květem a jsou bronzově až měděně naběhlé, takže růžová a bronzová barva se prolínají; v létě jsou listy eliptické, pilovité, až dvanáct centimetrů dlouhé a sytě zelené. Podzimní barva je žlutá až oranžová s načervenalým nádechem.
Sezonní průběh má tři výrazné body: masivní kvetení na přelomu dubna a května, klidnou zelenou fázi a podzimní přebarvení. Kmen je hladký, hnědošedý s výraznými vodorovnými lenticelami, letorosty červenohnědé, takže i bezlistá koruna má barvu a kresbu. Rozmnožuje se roubováním a v nabídce bývá jako vysokokmen, jehož koruna je nasazená nad výškou roubování.
Stanovištěm je slunce; v zastínění kvetení řídne a korunka se vytahuje. Půda má být normální zahradní, hluboká a propustná, reakce neutrální až vápnitá. Trvale mokré polohy odrůda nesnáší a dlouhé stání vody v kořenové zóně je hlavní příčinou jejího krátkého života v nevhodných výsadbách. Zpevněné povrchy nad kořeny toleruje jen průměrně. Mrazuvzdornost je pro české podmínky dostatečná: evropské školky uvádějí odolnost mezi -18 a -23 °C, americké zdroje řadí odrůdu do zóny 5, tedy k nižším hodnotám; rozdíl vychází z odlišných systémů hodnocení, ne z rozdílné odolnosti rostliny.
Vzrůst je na sakuru nadprůměrný. Konečná výška je 8 až 10 metrů při šířce 5 až 8 metrů, roční přírůstek 30 až 70 centimetrů. Mladý strom má zřetelně vázovitý obrys s větvemi rozbíhajícími se z krátkého kmene vzhůru, v dospělosti se koruna rozkládá do širokého trychtýře a okrajové větve se přehýbají. Koření hluboko, u budov se ale doporučuje odstup alespoň tři metry. Řez snáší; provádí se od října do února nebo jako letní zásah ke konci června. Silné zkracování korunky ubírá na dalším kvetení, protože květní pupeny se zakládají na loňském dřevě. Odrůda patří k citlivějším okrasným dřevinám: opakovaně se u ní uvádí náchylnost ke klejotoku, bakteriální rakovině a moniliové spále a kratší životnost než u jiných parkových stromů.
Velký rozměr a barva určují použití: 'Kanzan' je strom do volné plochy, do parku, do velké zahrady a do širokých uličních pásů, kde má koruna prostor se rozložit. Nejlépe se uplatní jako solitéra v trávníku, protože vázovitý tvar je čitelný ze všech stran a opadaná růžová vrstva pod korunou patří k efektu. Do stísněných předzahrádek se nehodí, tam mají cenu užší nebo slaběji rostoucí odrůdy. Podsadba trvalkami, které snesou kořenový tlak a sušší polostín, drží plochu pod korunou v pořádku a kmen zůstává přístupný pro kontrolu.
Odrůda vznikla v Japonsku v období Edo jako složitý mezidruhový hybrid vycházející z třešně ošimské, druhu s bílými květy; sytě růžová barva se u 'Kanzanu' objevila v průběhu selekce jako odchylka. Japonský název se čte Sekiyama, v západních katalozích se ujalo čtení Kanzan i zkomolené Kwanzan. Do Anglie byla odrůda dovezena v roce 1913 a patřila k dvanácti kultivarům, které Japonsko věnovalo Spojeným státům v roce 1912; z tohoto daru pochází výsadba ve Východním Potomackém parku ve Washingtonu. V pozdních osmdesátých letech bylo v německém Bonnu vysazeno tři sta těchto stromů a vzniklý kvetoucí tunel je dnes známou jarní atrakcí.