Zerav západní 'Tiny Tim' (Thuja occidentalis 'Tiny Tim') je zakrslá kulovitá odrůda, nabízená jako tvarovaná rostlina ve formě koule. Kulatý obrys má odrůda v sobě: rostlina ho zakládá bez pomoci a nůžky ho pouze udržují, čistí a zahušťují. Proti miniaturní 'Danice' je 'Tiny Tim' výrazně větší a zřetelně plochý, takže starší kusy mají podobu široké zploštělé koule, u které šířka převyšuje výšku.
Větve i větvičky stojí vzpřímeně, jsou krátké a hustě, jemně rozvětvené, a povrch koule proto působí celistvě a neprosvítá. Šupinaté výhony jsou zploštělé, tmavě zelené a barvu drží po celou sezonu; v zimě se odstín posouvá do měděně nahnědlého a s jarem se zelená vrací. Borka starších kmínků je červenohnědá a podélně rozpraskaná, od října se objevují drobné hnědé šištice.
Ročně přirůstá asi pět centimetrů. Konečná velikost je 50 až 100 centimetrů na výšku a 100 až 150 centimetrů na šířku, s čímž je třeba počítat už při volbě sponu; do úzkého lemu se odrůda nehodí. Tvar se udržuje jedním řezem ročně, nejlépe v červnu po vyrašení, a letní zaštípnutí konců navíc vyvolá silnější větvení a povrch zahustí. Stříhají se jen mladé olistěné výhony, ve starém bezlistém dřevě zerav nové výhony nevytvoří. Množí se řízky, protože ze semen zakrslý kulovitý habitus nevzejde.
Snese plné slunce i polostín, nejhustší a nejpravidelnější kouli ale vytvoří na slunci. Půdu chce svěže vlhkou, výživnou, humózní a propustnou, na reakci od kyselé po zásaditou nezáleží. Městské prostředí zvládá dobře, hůř snáší dlouhá suchá a přehřátá období. Kořeny tvoří plochý až srdčitý systém těsně pod povrchem. Mrazuvzdornost je do -23 °C a v zemi přezimuje bez krytí. Větším nebezpečím zimy je mokrý sníh: plochou korunu rozvalí zvenčí dovnitř a rozestoupené větve se samy nesrovnají, proto je dobré ho setřást.
V nádobě vydrží jen do doby, než doroste do plné šířky; dospělý kus potřebuje alespoň čtyřicet litrů substrátu, drenáž a zeminu, která v letním horku nezasychá. Na zimu se květník obaluje nebo staví ke stěně, protože kořeny v nádobě nemá co chránit před mrazem. V zahradě poslouží jako nízká solitéra, ve skupinách, v pravidelných výsadbách podél cest, na hrobech a jako podsada pod vyšší jehličnany.
Odrůda má severoamerický původ a do Evropy ji přivezli z Kanady v roce 1955. Od té doby se pěstuje i v evropských zahradách jako jeden z větších zakrslých zeravů. Zerav západní, ze kterého vzešla, je doma ve východní části Severní Ameriky. V evropských zahradách patří k nejdéle pěstovaným jehličnanům, které sem z tohoto kontinentu přišly, a dal vzniknout velkému počtu zahradních odrůd.