Svída bílá 'Sibirica' (Cornus alba 'Sibirica') je zelenolistá odrůda vybraná pro barvu zimních výhonů. Ta je jasně korálově červená, světlejší a zářivější než sytě červená u základního druhu, a stojí na opačném konci než hnědopurpurová až černohnědá kůra 'Kesselringii'. Nejsilnější je v zimě na jednoletých výhonech. Starší dřevo ji ztrácí a v hlubokém stínu barva bledne, takže stanoviště rozhoduje o výsledku stejně jako řez.
Za zářivější kůru se platí slabším růstem. 'Sibirica' je méně bujná než druh, který dorůstá 300 na 300 cm, a sama má 200 až 300 cm na výšku i šířku. Keř je zprvu vzpřímený a tuhý, později postranní větve poléhají. Listy jsou středně až tmavě zelené se šedozeleným rubem a okrouhlejší než u druhu.
Odrůda má slabší konstituci: potřebuje vlhkou, dobře zpracovanou půdu a sucho nesnáší. To je nejdůležitější praktická výhrada, protože základní druh i 'Kesselringii' jsou k půdě shovívavější. Mokro jí naopak nevadí, snáší jílovité, vápenité i špatně odvodněné půdy a dobře odolává větru. Choroby jsou stejné jako u druhu; zvýšenou náchylnost k rakovině výhonů, známou u 'Kesselringii', nemá.
Na řezu záleží u 'Sibirica' víc než u kterékoli sousedky, protože bez něj se přírůstky zkracují a staré dřevo barvu ztrácí. Keř se každé jaro seřezává 10 až 20 cm nad zem; nově vysazené rostliny zůstávají první rok bez řezu. Proti tomu 'Kesselringii' vystačí s řezem jednou za dva až tři roky a u žlutě panašované 'Spaethii' je každoroční hluboký řez nežádoucí, protože po něm zelená. List 'Sibirica' kresbu nemá, a toto riziko tedy odpadá.
Kvete v květnu a červnu plochými vrcholíky. Květy jsou krémově bílé a mají červené kalichy. Plody jsou bílé až namodralé peckovice velikosti hrachu, dozrávají koncem léta a na podzim a jsou nejedlé. Na keři seřezávaném každý rok u země je květů i plodů málo. Podzimní barva listu je světle červená až červenofialová.
Mrazuvzdornost je do -40 °C, stejně jako u základního druhu; 'Kesselringii' snáší -34 °C.
Pod jménem 'Sibirica' se prodává víc podobných klonů, odstín kůry se proto může mezi rostlinami mírně lišit.
Uplatní se pro zimní efekt kůry, ve skupinách, ve volných živých plotech, na březích vod, na svazích a v městské a krajinné zeleni.
Jméno se objevuje v nabídce školky Loddiges od roku 1783, platně ho popsal Loudon v roce 1838. Patří tak k nejstarším pěstovaným odrůdám svídy bílé. Za dobu svého pěstování se rozdělila do skupiny podobných klonů, označované Sibirica Group.